SebaCiel Oneshots✔

Peřina

Zima. Chladný vzduch ovanul tělo v posteli. Ciel otevřel oko. Na sobě neměl ani minimální kousek peřiny. Zavrčel a otočil se na svého manžela. Sebastian vedle něho ležel zády k němu a byl zamotaný do peřiny. Jejich společné peřiny. Ciel si povzdechl a ukradl si aspoň rožek, který si hodil přes pas. Nechtěl ho budit.

Stejná situace se ale opakovala následující večer. Ciel seděl a vražedně se díval na Sebastiana. Přemýšlel jestli ho vzbudit a peřinu si slušně vzít zpátky nebo ho rovnou přetáhnout polštářem přes hlavu. Nebo nakopnout. Skopnout z postele.

,,Hej."

Nic.

,,Vstávej," zkusil znovu Ciel.

Nic.

,,Vole, vstávej."

Pořád nic.

,,Kurva!"

,,Kurva se neříká, ta se platí," ozvalo se pobaveně z podpeřiny.

,,Konečně," spráskl ruce. ,,Vstávej."

,,Co je? Jsou dvě ráno," zamumlal rozespale Sebastian a otočil na Ciela hlavu.

,,Vzal jsi mi peřinu. Můj majetek," postěžoval si Ciel. Sebastian zamrkala. Sedl si.

,,Tvůj nebo náš majetek?"

,,Můj. Já na to ušil povlečení," hájil se Ciel.

,,Já ji kupoval. Za moje peníze," vrátil mu to Sebastian. Byly sice dvě ráno, ale tyhle bezvýznamné hádky ho bavily v kteroukoliv hodinu. Přímo ho bavilo Ciela vytáčet.

,,Tvoje peníze? Jsou to naše společné úspory. Nebo máš snad nějaký účet, o kterém nevím?" obvinil ho Ciel.

,,Nebyla řeč o peřině? Tak když je povlečení tvé," odmlčel se a svlékl modré povlečení s obláčky, ,,tak tady ho máš zpátky. Dobrou noc."

Ciel zbledl vztekem. Sevřel v ruce nebohé povlečení a naštvaně vycenil zuby. ,,Dej to sem!" vykřikl a skočil po Sebastianovi. Ten vypískl a začal bránit svůj majetek.

,,Tak pojď prcku," ušklíbl se Sebastian a dal Cielovi ránu polštářem.

,,Bitku? Chceš bitku?" vyhrožoval Ciel a ukázal pěsti. ,,Nejsem prcek, vymaštěnej démone."

,,Ty sis začal."

Byla to bitva století. Polštáře létaly po celém pokoji a málem robily snad dvě stě let starý obraz Cielovy babičky. I když by jim to ani nevadilo. Byla to zlá a dotěrná baba.

,,Dej mi to!" prskl Ciel a škubl peřinou k sobě.

,,Nedám." Sebastian ji zatáhl k sobě i s Cielem, který skončil na něm.

,,Tati a tati?" ozvalo se ode dveří. Jejich starší dcera se zmateně dívala na své rodiče. ,,Nechci raději ani vědět, co se tady děje."

,,To není tak, jak to vypadá!" vypískl Ciel. Zrudl, když mu došlo, jak na něm leží... a kde má ruku. Odskočil ze Sebastiana a nezapomněl mu v nepozornosti vzít tu peřinu.

,,Opravdu ne. Prali jsme se o..."

,,...Můj majetek!" řekli oba najednou vyměnili si vražedné pohledy. Eileen se zasmála.

,,Tak proč si jeden z vás nezašel do skříně pro druhou? Nemuseli byste se bít o jednu," řekla pobaveně dívka.

,,Protože skříň je až tam," řekli oba a ukázali na skříň, stojící necelé dva metry od nich. Eileen zamrkala.

,,Je gen demence dědičnej?" zamyslela se. ,,Snad ne," povzdechla si.

👨❤👨

Soucítím s nimi. Dva metry je hrozná dálka. Jen když dojdu od stolu k posteli, tak zhubnu kilo a půl. xD Já se taky prala s kamarádkou o peřinu, protože jsme byly líné jít pro druhou. Bych musela jít buď já nebo ona. Ale jsme kůže líné, tak jsme raději spaly pod jednou. xD Pak se na mě celou noc lepila. -_- btw. xD