SebaCiel Oneshots✔

Zlatnictví [Modern AU]

Ciel nervózně stepoval v ložnici. Bylo něco kolem desáté večer a Sebastian pořád nikde. Na chvilku dostal i strach, mu něco je. Jenže pak se uklidnil tím, že jemu se nic stát nemůže. Nervózně koukal co minutu na hodiny.

Sebastian dělal učitele na vysoké škole. Ano, občas chodil domů pozdě, ale ne až tak pozdě. Ani mu nedal vědět, že se zpozdí. Nakonec si jen povzdechl a sedl si na postel. Rozhodl se, že půjde spát a ráno mu vynadá, ale když chtěl ulehnout, ve dveřích ložnice se objevila malá černovláska s azurovýma očima. V ruce držela plyšáka a smutně koukala. Ciel se posadil a dívenku si starostlivě prohlédl.

,,Nemůžu usnout," zamumlala malá Bella a upřela na svého mladšího tátu své velké oči, stejné, jako měl on sám. Ciel poklepal na místo vedle sebe. Bella přihopkala k Cielovi a lehla si. Avšak zarazila se, když si všimla, že druhý táta není doma. ,,Kde je táta?"

Ciel upřímně nevěděl, co odpovědět. Ale nakonec si něco věrohodné vymyslel. ,,Táta je ještě v práci. Nejspíš ale přijde až ráno," řekl své dceři a pousmál se. Malá Bella si spokojeně lehla a zachumlala se do peřiny. Ciel si povzdechl. Napadala ho spoustu variant, proč není Sebastian doma. Buď je někde venku, v hospodě nebo... ho jednoduše podvádí. Poslední možnost se však snažil vyloučit.

Bella usnula, ale Ciel nemohl usnout. Pořád kontrolovat hodiny. 23:7 Kde je? Nakonec se zvedl, potichu vstal, aby nevzbudil Bellu a šel do kuchyně. Do sklenice si nalil mléko. Připomnělo mu to doby, kdy mu Sebastian při každé noční můře nosil mléko s medem. Usmál se. To už bylo let. Z komorníka na manžela, Ciel se pousmál.

V tom klaply dveře a Ciel se prudce otočil. Měl by být rád, že konečně přišel, ale místo toho nasadil ledovou masku a rázným krokem šel za ním. Sebastian ho chtěl obejmout, ale Ciel uhnul.

,,Kdes byl? Víš kolik je hodin?" zeptal se ledově. Čekal velmi dobrou výmluvu nebo aspoň nějakou omluvu. Avšak Sebastian se jen pousmál.

,,Jsi roztomilý, když jsi naštvaný," pronesl pobaveně. Ciel zbledl zlostí a vycenil naštvaně zuby. Sebastian jak ho dokázal uklidnit, tak ho dokázal taky pěkně vytočit. Jako právě teď.

,,Tak znovu, kde jsi byl?" zasyčel Ciel. Opravdu měl o něj strach a on si z něj bude ještě dělat srandu. Ano, měl rád jeho poznámky a argumenty, ale v této situaci to vhodné nebylo. Vždyť i jejich dcera si dělala starosti.

,,Fajn. Nebudu ti lhát, Cieli," řekl a chystal se odejít. Ciel vytřeštil naštvaně oči. Takže to, že mi nebude lhát znamená, že mi neodpoví vůbec? Ciel ho okamžitě chytil za rukáv, a tak zastavil. Sebastian se otočil, ale Cielův pohled mluvil za vše. Jen si povzdechl a rozhodl se kápnout božskou. ,,Víš jak je ve městě to zlatnictví pana Frenklina?"

,,Jasně že ano. Vždyť odtamtud mám snubní prstýnek," řekl se zasněným pohledem Ciel a koukl na svou pravou ruku, kde se výjimaly dva prsteny, stříbrný s diamantem a zlatý.

,,A na ten náhrdelník, který se ti tak líbil?"

Ciel pootevřel ústa údivem. Nevěřil, že by mu Sebastian jen tak koupil něco tak drahého. Jednalo se o náhrdelník ze zlata, posázený bílými drahokamy.

,,Sebastiane, tys," říkal téměř mimo modrovlásek. Naznačoval totiž, že mu koupil ten náhrdelník. Jenže ve chvíli, kdy ho chtěl obejmout, Sebastian dokonale zabil tuto situaci.

,,No tak já byl v té hospodě hned naproti."

Ciel nasadil pokerface a uraženě odešel zpátky do ložnice se slovy, že dnes spí Sebastian na koberci.

👨❤👨

Konečně prázdniny! Využijte je k něčemu prospěšnému, třeba k psaní yaoi. :D

Lidičky, už se nám to krátí. Už jen čtyři dny. ❤🎄🎁