SebaCiel Oneshots✔

Dohoz [Modern AU]

,,Takhle to dál nejde," řekl mladý blonďák a bouchl pěstí do stolu, až nadskočily sklenky. Pohledem zajel k jedné z laviček, které byly na pozemcích vysoké školy. Jeho přátelé se podívali tím směrem. Na lavičce pod jedním z barevných podzimních stromů seděla dvojice mladíků a podle všeho se opravdu dobře bavila.

,,Teď nechápu," uchechtl se nervózně Soma. Prohrábl si vlasy a usmál se.

,,Vidíš je?" zeptal se znuděně Alois svého kamaráda. Soma přikývl. ,,Nejsou schopni sami sebe dostat dál než k hranici nejlepší přátelé," pronesl uštěpačně a důraz dal hlavně na poslední dvě slova.

,,Ciel je chytrý. On už si poradí," vmísila se do konverzace Sieglinde. Alois ze sarkasticky zasmál.

,,Chytrý je, to nepopírám. Nicméně co se týká vztahů a lásky, tak je naprosto nemožnej," řekl na rovinu. ,,A Sebastian je nemožně nemožnej."

,,Tím chceš jako naznačit, že je chceš dát dohromady ty?" přidal se do rozhovoru Claude, Aloisův přítel. Celou dobu je docela ignoroval, ale tohle začínalo smrdět nějakou hloupostí.

,,Ne já, my. Hele, Ciel a Sebastian mají na svědomí naše vztahy. Tebe a Agniho," ukázal na Somu. ,,Mě a tebe," usmál se na Clauda a objal ho. Pak ale zase pokračoval: ,,A taky tamty pitomce," pohledem ukázal na partu brejlounů. Červená hlava, žlutá, hnědá a šedá. Grell, Ronald, William a Adrian, parta z třetího ročníku práv.

,,To je fakt. Díky jejich psychologickému promlouvání do duše jsme teď všichni šťastní. Jen oni dva ne. Vím, že jsou si souzeni, jen o tom ještě nevědí," zazubila se Sieglinde a zvedla prst, aby svým slovům dodala váhu.

,,Přesně. Claude, Sebastian je tvůj brácha a mohl bys s ním promluvit," zkusil Alois. Claude ho zabil pohledem. Tohle bylo směšné.

,,Možná biologicky. Jinak ten blb dělá, že neexistuju. Neposlouchal by mě," vysvětlil a odmítal dál tohle rozebírat.

,,Aspoň to zkus. Ty jsi ten starší."

,,Řekl jsem ne," odsekl Claude. Zvedl se a odešel. Alois se zamračil. Nikdy nebyl schopný mu pomoct. Nedokázal si představit život v manželství. Upřímně se mu ta představa nejvíc příčila.

,,Fajn, ale jak je donutíme jít na rande?" zeptal se zaujatě Soma.

,,Půjdou sami. Jsou přátelé. Hlavně Ciel něco navrhne a Sebastian by byl schopný kvůli něho skočit z okna. A Ciel to samé. Nechápu, že to nevidí," kroutil hlavou nad jejich blbostí Alois.

,,Ale za chvíli začíná hodina. Nevím jak vy dva, ale já mám třídu až na druhém konci školy. Ciel už šel taky," ozvala se Sieglinde a odešla.

Po dobu vyučování moc nevnímali obsah. Každý přemýšlel nad plánem, jak ty dva dát dohromady. Ciel byl příliš stydlivý na to, aby se Sebastianovi vyznal a Sebastian si zase nebyl jistý, jak to cítí Ciel. Ten byl vždycky psí čumák. Nejhorší však bylo, že nemohli přemýšlet prostřednictvím vzkazů na papírech, neboť jediní, kdo spolu byli ve třídě, byli Sieglinde a Ciel na právech v prvním ročníku. Alois byl úplně na druhém konci školy, Soma ve vyšším ročníku a Claude se odmítal zapojit. I když ten už končil čtvrtý ročník. Stejně tak Sebastian. Museli si s dohazováním pohnout. Byl tu ten fakt, že by se po Sebastianově odchodu už nemuseli nikdy vidět. A to by byla škoda.

* * *

,,Sebastiane?"

,,Cieli?"

Ciel se zmateně koukal na svého kamaráda a on zase na něj. Tohle bylo ujetý. Oba napadla stejná věc. Jednoduše vzít roha, neboť oba tu byli z jistého důvodu.

,,Co ty tady?" zeptal se Ciel. Spojil ruce za zády a zhoupl se na patách.

,,Psal mi nějaký anonym, že má pro mě dokonalou polovičku. A znáš mě, jsem pro každou srandu. Ale tohle byl tedy blbý vtip," odpověděl pobaveně Sebastian.

,,Jo. Blbej vtip," špitl Ciel.

V Cielovi se mísilo spoustu pocitů. Věděl, že k Sebastianovi chová jisté city a taky věděl, že tohle byla práce jeho přátel. Takovou věc mohl vymyslet jenom Alois Trancy. Taky věděl, že mu chtěli jenom pomoct. Sám by se totiž nikdy neodvážil cokoli byť jen naznačit.

,,Mně taky řekli jen, že mám přijít do parku. Neměl jsem nic na práci, a tak jsem kývl," řekl Ciel. No tak mu to řekni. Teď máš šanci! Křičelo Cielovo podvědomí.

,,Promiň, ale mám ještě práci. Jestli už nic nemáš, tak bych šel," řekl Sebastian a ukázal prsty směrem k náměstí. Ciel na něj chvíli jen koukal. ,,Cieli?" Sebastian mu zamával rukou před obličejem.

,,Eh, ne ne. Jo, běž. Uvidíme se ve škole. Možná. Je velká," koktal Ciel. Samotného ho to překvapilo. Sebastian se na něho zmateně podíval. Takhle rozhozeného Ciela ještě neviděl.

,,Fajn."

Sebastian se tedy otočil na odchod. Ciel ho sledoval jak se od něj pomalu vzdaluje. Váhal, bál se, ale zároveň chtěl strašně vykřičet, že ho miluje. Bál se odmítnutí. Sebastian ho bral vždy jen jako kamaráda. Zatnul zuby a ruce v pěsti.

,,Sebastiane!" Vykřikl a rozběhl se za ním. Sebastian se otočil a zastavil. Díval se na menšího chlapce, jak za ním běží. A že Ciel neběhal. ,,Stůj," řekl udýchaně.

,,Vždyť stojím," uchechtl se Sebastian. ,,Děje se něco?" zeptal se zaujatě. Ciel před ním byl v předklonu, ruce opřené o stehna a popadal dech. Sebastian se musel zasmát. Vždyť by i tak počkal. Zbytečně běžel.

Ciel vydechl, vzpřímil se a koukl mu do očí. Vyskočil, objal ho kolem krku a spojil jejich rty v jedny. Sebastian měl šokem otevřené oči. Ciel byl vždycky jako kus ledu. Tohle ho dostalo. Zavřel oči a objal ho kolem pasu. Polibek mu vrátil. Cielovy tváře konkurovaly rajčeti. Ruka mu sjela podél těla. Sebastian ho za ni chytil a proletl si s ním prsty.

,,Ono to vyšlo!" zajásal Alois, schovaný za křovím. Zbytek se culil a Sieglinde si je dokonce fotila. Lizzy krvácela z nosu a Soma jakbysmet.

,,Je to odporné," pronesl nezaujatě Claude. ,,Můj brácha je blb a dlouho jim to nevydrží," dodal pobaveně. Vzápětí však dostal pohlavek od Aloise a palbu nadávek od ostatních.

,,Sklapni, kreaturo. Ty ses na tom podílel taky," prskl Alois.