SebaCiel Oneshots✔

Když se Kris dostala do světa Kuroshitsuji

Čtěte na vlastní nebezpečí. XD Opravdu jsem to chtěla napsat už dlouho.

👨❤👨

Byla hluboká noc. Všichni tvrdě spali. Až na pár jedinců. Sebastian byl ve svém pokoji a hrál si se svými kočkami. Klid však netrval dlouho. U stropu se objevil záblesk, následoval křik a do postele přímo na démona dopadla malá brunetka. Byla asi stejně vyděšená a zmatená jako on. Zvedla pohled a rozhlédla se po pokoji. Pohledem se zastavila na něm. Sebastian se na ni vyjeveně díval, a když jí došlo, kde je a s kým je, vypískla a odskočila od něj, co nejdál to šlo.

Avšak nestihla se dostat dost daleko. Sebastian byl rychlejší a chytil ji. Přirazil ji ke zdi a ke krku přitlačil nůž. Ona pomalu ani nedýchala.

,,Kdo jsi a co tady chceš?" ptal se hned. Jeho pohled byl chladný a nebezpečný. Ona polkla, ale rozhodla se kápnout božskou.

,,Hele klídek, frajere. Vím kdo jsi," řekla nezaujatě a už byla dokonale klidná. ,,Jsem Kristen Benettová, ráda tě poznávám. Podala bych ti ruku, ale vzhledem k tomu, že mě držíš, tak z toho asi nic nebude," řekla pobaveně.

Sebastian zamrkal. Pomalu ruku s nožem od jejího krku oddálil. Pořád ji měřil pohledem. ,,Odkud bys mě znala? A vůbec, ten tvůj nálet na mě taky nedává smysl. Vyplašila jsi mi kočky," vyčetl jí.

,,Všechno se pokusím vysvětlit. A... sakra ustup. Mám ráda nějaký osobní prostor," prskla a rýpla do něj prstem.

Ta je teda drzá. Horší než já, a to je už co říct. S tou bude ještě zábava, Sebastian se ušklíbl. ,,Vidím tě pět minut a už mi lezeš na nervy," odvětil Sebastian.

,,Ráda lidem lezu na nervy. Oh, démonům," dodala s úšklebkem. Sebastian strnul. Netušil, odkud to ta holka ví, ale nerad by dostal kopanec nebo další bodnutí prstem. Proto ji nechal a dodržoval její osobní prostor.

,,Jak-"

,,Drž chvíli hubu a nech mě ti to vysvětlit," řekla Kris. Rozešla se k jeho posteli a sedla si, jako by byla doma. Sebastian nad ní nestačil žasnout. ,,Nejsem odtud. Jsem z jednadvacátého století. Netuším, jak jsem se sem dostala. A vím o vás vše. Vás, čili i o ostatních v sídle. Ciel Phantomhive je tvůj pán a ty jsi jen nevrlý, hladový démon."

,,Abych tě neprohodil oknem," sykl po ní.

,,Jsme v přízemí. Asi by se mi nic nestalo," zazubila se.

,,Ty máš odpověď na všechno, že?"

,,Co myslíš?" trhla rameny. S ním byly mnohem zábavnější hádky než s učitelkou fyziky.

Kris mu vysvětlila vše. Od sledování seriálu, až po její náhlý vpád. Sebastian se to snažil pochopit. Ale asi to znělo věrohodně. Jinak si to nedokázal vysvětlit.

,,Fajn. Asi jsem to pochopil," řekl po chvíli přemýšlení Sebastian.

,,Páni. Ty jsi blesk," zasmála se Kris. Sebastian protočil očima. Byla jak zrnko pepře v dortu. ,,Jsem unavená." Kris zívla a rozvalila se na posteli.

,,Počkej, vezmu tě do nějakého z pokojů," řekl rychle. Kdyby měla zůstat tady, tak by ji přes tu dlouhou noc asi vážně uškrtil.

,,Zůstávám tady, Vážený. Nebudu riskovat, že mi ráno do pokoje vleze někdo ze sluhů."

,,Tady nebudeš. Moje kočky se tě bojí," řekl se založenýma rukama Sebastian.

,,Vážně? Tak proč se ke mně lísaj? Čičí," řekla tenkým hláskem na kočky, které se o ni otíraly.

Sebastian se k ní otočil zády. Nadechl se. Otočil se zpátky. ,,Fajn. Ale budeš spát. A hlavně už buď ticho. Jsi jak osina v zadku, Kris," řekl pobaveně.

,,Tak, jako ty."

,,Tohle nemá smysl."

,,Na tos přišel brzo, Blesku."

,,Spi už!"

,,V tomhle? Víš jak jsou džíny nepohodlné?"

Sebastian po ní hodil jednu z košil a jednoduše utekl ze svého vlastního pokoje. Cítil se tak trapně, že si nedokázal poradit s holkou, o dvě hlavy menší než byl on. Možná právě proto, že byla jak jeho druhé já. Jen menší a v holčičí verzi. Jsem taky tak na ránu jak ona? Hm, asi někdy. Chudák Ciel. Přemýšlel Sebastian.

* * *

Dny ubíhaly rychle. Ciel Kris přijal do služebnictva a ona byla v pohodě. Měla tady všechny důležité věci a po jejím století se jí opravdu nestýkalo. Těmi důležitými věcmi byli mobil, sluchátka a nabíječka.

Jednou odpoledne, když se Kris chystala uklidit Cielův pokoj, tak se u dveří zarazila. Jaké zvláštní zvuky šly z jeho pokoje. Kris se zašklebila a její úchylné já se probudilo k životu. Koukla do klíčové dírky. Oči se jí rozšířily a z nosu vytryskl krvavý vodopád.

,,Já to věděla, že spolu něco mají," zašeptala si pro sebe Kristen. Z kapsy u kalhot vytáhla mobil a pokusila se to zdokumentovat přes klíčovou dírku. U toho se culila jak debil.

Vlastně většinu volného času, kromě hledání cesty zpět do svého století, sledovala každý jejich krok. Chtěla si dokázat, že spolu spí. Stihla utéct dřív, než ji u šmírování stihl chytit Finny.

Kristen ten večer seděla v kuchyni u stolu a pila kafe. Byla ráda, že bylo už kafe vynalezeno. Když do kuchyně došel Sebastian, tak se mu naskytl pohled na blbě se culící Kris. Nadzvedl jedno obočí a rozhodl se ji raději ignorovat. Ta holka ho doháněla k šílenství.

,,Doufám, že se bude moct Ciel po dnešku hýbat," protnula ticho Kris. U toho se hihňala.

Sebastian strnul a váhavě se na ni otočil. ,,Co prosím?"

,,Musela bych být hluchá," uchechtla se brunetka a vstala. Opřela se o stůl lokty a šklebila se na něj. ,,Ty se červenáš, Sebastiane. Takže už víš?"

,,Tys šmírovala?"

,,Neee. To by mě vůbec nenapadlo," řekla s úsměvem a dala si prst ke rtům. Sebastian si povzdechl.

,,Byl by z toho problém. Mám tě zabít teď nebo až po večeři?"

,,Co? Sáhni na mě a už si v životě nezašukáš, démone!" vyhrožovala mu. ,,Nikomu to neřeknu. V mém století jsou lidé... většina, tolerantní a já osobně vás dávala dohromady. Ale... Kdybys mi udělal ještě jedno kafe, tak máš jistotu, že to opravdu nikomu neřeknu."

,,Nesnáším tě. Víš to?"

,,Oh, jaká škoda. Já tě začínala mít i ráda."

👨❤👨

Aneb jak by to vypadalo, kdybych byla u Phantomhiveů. xD Jooo, já bych Sebastiana dohnala k sebevraždě. Sám a ochotně by se probodl mečem Læevatein.

Oh, SebaCiel, for life, forever, I love, I ship it... Aaah. Jinak ve skutečnosti tak drzá a otravná nejsem. XD Někdy. Většinou seru jen učitele a kluky. No a rozmazlené Bitch, zmalované bitch, natural bitch a prostě všechny, které nemám ráda. :D (A moji Waifu, že? XD)