SebaCiel Oneshots✔

Upír

Sebastian rozprostřel papíry po stole a byl už opravdu v koncích. Obětí s kousanci na krku přibývalo a s Cielem nikam nepostoupili. Od královny dostali jednoduchý příkaz. Zničit onoho jedince, který bez milosti zabijí lidi. Bezpochyby se jednalo o upíra nebo upíry. Ciel tomu ze začátku nechtěl moc věřit, ale potom jen uznal, že to možné je. Sebastian byl démon, anděla též potkal, bohužel. A smrtek tu bylo víc než dost. Hlavně jediné stvoření, které démoni nenáviděli snad ještě více než smrtky byly právě ty krvesající potvory.

Pak si ale uvědomil další věc. Ciel ještě stále nebyl doma. Před týdnem odjel trochu si odpočinout do lázní a měl být do večera doma. Ale mávl nad tím rukou. Byl už dost starý na to, aby se o sebe dokázal postarat.

Jenže Ciel se nevrátil celý následující týden. Sebastian nevěděl, jestli být naštvaný, mít strach nebo to nechat tak a doufat, že si to jen prodloužil. Ale nechápal, že mu ani nenapsal dopis o zdržení. Z větší části byl spíš naštvaný, že mu ani nějak nedal vědět.
Z týdnů se stal měsíc. To už ale Sebastian nenechal jen tak. Bohužel ale pokusy o jeho nalezení byly neúspěšné. Vzhledem k tomu, že jejich kontrakt skončil již dávno, nemohl si nijak pomoct. S povzdechem to vzdal. Samozřejmě že už to nebyl jen vztek, ale také strach. Ale také si všiml, že pokousaných obětí ubývá. Alespoň jedno pozitivum.

Ten večer Sebastian pracoval jako obvykle v kuchyni spolu s Bardem. Potřeboval se trochu rozptýlit, aby nemyslel na nesmysly.

,,S-Sebastiane.“

Sebastian se zarazil v práci. Ten hlas by poznal všude. Ale odmítal se otočit. Bard se však zatvářil vyděšeně, když se otočil na mladého pána.

,,Barde, odejdi prosím. Dodělám to tu sám,“ řekl chladně Sebastian. Blonďák kývl a opravdu odešel. ,,Tak ty žiješ. Měl bych ti zatleskat, že jsi se vůbec objevil.“

,,Sebastiane, nech mě ti to vysvětlit,“ zkusil Ciel. Sebastian byl ale příliš naštvaný na svého manžela a neměl zájem poslouchat výmluvy.

,,Nechci nic slyšet. Měl jsi mi napsat nebo o sobě dát alespoň nějak vědět,“ sykl po něm Sebastian.

,,Nemohl jsem. Neměl jsem jak. Prosím, otoč se. Pochopíš,“ zašeptal zlomeně Ciel. Věděl, že tohle je asi konec. ,,Prosím.“

Sebastian se nadechl. Možná bych ho to měl nechat vysvětlit. S povzdechem se na chlapce otočil, ale dech se mu zadrhl v krku. Ciel vypadal jinak. Vlasy trochu tmavší, kruhy pod očima a téměř bílá pleť. Ale co ho vyděsilo nejvíce, byly rudé oči.

,,C-Cieli?“

,,To je ten důvod. Nemohl jsem přijít. Dostali mě při cestě z Londýna. Musel jsem být tak dlouho od všech, protože jsem neuměl držet svou chuť po krvi. Nechtěl jsem ti ublížit a ani nikomu jinému,“ říkal Ciel třesoucím se hlasem.

,,Co ti to udělali,“ zašeptal Sebastian. Přišel k němu, chytil jeho hlavu do dlaní a prohlédl si ho.

,,Vím, že jsi mě hledal. Vím o všem. Ale utíkal jsem ti. Útoky se snížily, protože jsem se stal jejich vůdcem, asi. Mají zakázáno lovit lidi,“ vysvětlil Ciel. ,,Pochopím, když mě opustíš.“

,,Cože? A na to jsi přišel jak? Cieli, copak už jsi zapomněl? V dobrém i zlém,“ řekl něžně a pohladil ho po tváři. ,,Chceš?“ zeptal se a rukou si projel krk.

,,Ne. Zjistil jsem, že nemám rád krev,“ uchechtl se Ciel. Sebastian zamrkal, potom se ale zasmál.

,,Ještě něco zajímavého? Nech mě to pobrat... Udělali z tebe krvesajku, bál jsi se vrátit kvůli touze po krvi a ve finále ti krev vadí?“ říkal už pobaveně Sebastian.

,,Přesně tak. Takže... Jsi ochotný stále milovat úhlavního nepřítele, upíra, který nemá rád krev?“ ptal se Ciel. Sebastian se usmál a přitáhl si ho do objetí.

,,Jen pokud mi ten upír slíbí, že nebude zabíjet nevinné lidi.“

,,Slibuju.“

,,To je totiž moje práce.“

👨❤👨

Ták, víkend před námi.

Můžete mi říct... co to sakra píšu!? Baví vás to vůbec? :D Protože mně samotné se moje poslední kapitoly hnusí. x( Nebojte se mě zhejtit. *Něžně prosím T·T*

Celkově mi ale představa Ciela jako upíra přišla cute.❤ Možná o tom napíšu samostatnou ffku... Ale radši spíš ne. XD

Užívejte volna miláčci. :3