SebaCiel Oneshots✔

Karanténa [Modern AU]

Prosinec 2019. Lépe řečeno jednatřicátého prosince. Zbývá pár sekund do začátku katastrofy. Každý nový rok s sebou přinese něco nové. Ať už dobré nebo zlé věci. Jenže tento rok měl být devastující. O tom však ještě nikdo neměl ani ponětí. Každý se těšil na další rok. Každý měl jistá předsevzetí.

Tři, dva, jedna, výbuch a oslavy po celé zemi. Ciel Phantomhive znuděně seděl ve svém křesle a koukal z okna. Nebe hrálo všemi barvami. Upil šampaňského a povzdechl si.

,,Tento rok bude příšerný," povzdechl si a otočil se zády k oknu.

,,Proč myslíte?" zeptal se Sebastian. Vzal si od svého pána sklenku a dolil mu.

,,Tento rok se budu muset oženit s Elizabeth. Bylo mi nedávno osmnáct. Její rodiče na tom trvají," odpověděl. Vypadal velice šťastně. Nechtěl žádnou svatbu. Zvlášť, když mu stačil jen Sebastian. Ten Ciela chápal. Byl jeho největší oporou. Elizabeth měla Ciela pouze ráda, ale tím to začíná o končí. Nic o něm nevěděla. Nedokázala pochopit jeho pocity.

,,To ale není jediná věc, která vás nutí přemýšlet, že?" odhadl démon.

,,Možná. Mám divný pocit. Slyšel jsi o požáru v Austrálii?" nahodil Ciel. Sebastian kývl. ,,Mám dojem, že to je teprve začátek. Co když přijde nějaká další katastrofa. Nějaká nemoc. Svět jde do háje, Sebastiane," řekl neutrálně. ,,Co bys udělal, kdybych chtěl, aby sis teď vzal mou duši? Stejně dřív nebo později všichni lidé zemřou." Ciel na Sebastiana zaujatě koukal. V jeho očích nebyla stopa po humoru.

Sebastian zamrkal. ,,Myslím, že už jste unavený. Měl byste si jít odpočinout. Neměl byste přemýšlet tak negativně." Sebastian se mírně pousmál. Neměl pro jeho otázku odpověď. Ano, jednoho dne jeho duši chtěl, ale bylo brzo. Příliš brzo. Vlastně brzo bude nejspíš vždycky.

,,Řekl démon," uchechtl se Ciel. Vstal. ,,Ale máš pravdu. Jsem unavený. Je toho na mě trochu moc. Jdu si lehnout. Dobrou noc, Sebastiane," řekl a zívl.

Když procházel kolem svého démona, byl nucen zastavit. Sebastian ho chytl za paži. Ciel se překvapeně otočil a díval se mu do očí. Srdce se mu rozbušilo. Možná za to mohlo i malé množství alkoholu. Věděl, na co Sebastian myslí.

,,Nebo ještě spát nechoď. Moc přemýšlíš. Měl bys na všechno teď zapomenou a trochu se uvolnit," řekl tiše Sebastian. Oči mu zářily. Sklonil se k oušku svého pána. ,,Cieli," zašeptal.

,,Štve mě, že víš, jak na mě," řekl s malý úsměvem Ciel. ,,Jak rychle se ze strojeného sluhy stane svůdný ďábel, který si mě dokonale omotal. Dělej, co umíš," pobídl démona.

* * *

,,V Číně se objevila nová nemoc. Virus se šíří velmi rychle mezi lidmi a do ostatních zemí. Nepotrvá dlouho a dorazí i do Anglie." Ciel přečetl článek v novinách v krámku, kolem kterého procházeli. Nedávno o tom už slyšel ve škole a v televizi. Myslel si, že je to jenom nějaký vtip. Bohužel to vtip nebyl. ,,Říkal jsem, že svět jde do háje."

,,Mohli by pozavírat školy," zasmál se Alois. Ciel protočil očima.

,,Doufám, že to tak daleko nezajde. Myslím si, že to přehánějí. Je to chřipka, jen má silnější průběh," opáčil Ciel. Svým slovům nevěřil. Za takovou chvíli zemřelo už spousta lidí a on z toho začínal mít strach. Ne z nemoci, ale z toho, že bude muset být zavřený doma.

,,Ale jen si to představ. Být hezky doma. V teple," zakřenil se a kopl do sněhu.

,,Nestěžuj si pořád. To tě to ani trochu neděsí? Co když to chytneme i my?" Ciel nadzvedl jedno obočí.