SebaCiel Oneshots✔

Bruslení

Ciel pozoroval líně plující vločky po obloze, přičemž přemýšlel, co by dneska podnikl. Už dlouho si neudělal na sebe čas. Pořád jenom pracoval a už mu ta práce lezla i ušima. Dokonce mu Sebastian jednou ráno povídal historku z noci, kdy Ciel mluvil ze spaní o vyplňování papírů. To už bylo opravdu vážné.

Chlapec znuděně vstal a přešel k oknu blíž. Ruce měl spojené za zády a jen koukal na zamrzlou krajinu. Byl to krásný obrázek. Najednou ho zezadu někdo objal. Mladý Phantomhive se usmál a chytil svého přítele za ruce, které spočívaly na jeho pase.

,,Děje se něco? Jsi nějaký zamlklý," zeptat se ho něžně Sebastian. Ciel se o něho opřel a zavřel oči.

,,Nic, jen jsem unavený. Sebastiane?" otočil se na démona a usmál se.

,,Ano?"

,,Chci jít bruslit. Už dlouho jsem to nezkoušel. Naposledy s tátou, když mi bylo osm," řekl smutně. Doufal, že bude souhlasit. Sebastian, když viděl Ciela jak nadšeně mu zajiskřilo v očích, nemohl mu říct ne.

,,Dobře. Pojď," řekl, chytil ho za ruku a šli do haly.

Ciel se teple oblékl a čekal na Sebastiana. Ten se za chvilku vrátil i s bruslema a mohli jít. Nedaleko od jejich sídla byl zmrzlý rybník a zima byla letos krutá, tak se nemuseli bát, že se led propadne. Sebastian si zavázal brusle a potom s nimi pomohl i Cielovi. Vjel jistě na led a u kraje se zastavil, natáhl k Cielovi ruce a mladík se jich váhavě chytil. Nestál na tom tak dlouho. Sebastian ho opatrně vtáhl na led. Zatímco démon se na ledě pohyboval jistě a elegantně, Ciel byl jak osika. Rozklepané nohy váhavě klouzaly po ledě a vypadaly, že se každou chvíli rozjedou do stran a on udělá rozštěp. Oh, to by asi bolelo, pomyslel si hrabě.

,,Neboj se, držím tě," ujistil ho Sebastian a zesílil svůj stisk na rukou. Dodal chlapci trochu odvahy a on se váhavě odrazil. Úspěšně. Zkoušel to znovu a znovu. Nakonec ho Sebastian pustil a jen ho pozoroval. Byl kouzelný.

Rozhodl se k němu připojit. Ladně ke svému Cielovi přibruslil a spojil jejich ruce. Ciel mu věnoval úsměv a propletl si s ním prsty. Několikrát objeli kolo na zmrzlé vodě a Ciel udělal párkrát otočku.

Jenže na ledu se odněkud objevil malý klacík, kterého si Ciel všiml pozdě. Oba skončili na ledě, protože Ciel stáhl Sebastiana sebou. Ciel, byť ležel na studeném ledě se Sebastianem nad sebou, se usmál a přitáhl si ho do dlouhého polibku. Ten mu byl ochotně vrácen.

,,Děkuju, zlepšil jsi mi náladu. Jako vždycky," řekl tiše šlechtic a pohladil ho po tváři.

,,To jsem rád, ale měli bychom jít, neboť brzy bude tma a ty nachladneš."