SebaCiel Oneshots✔

Důvěra

Můžete brát jako volné pokračování na 'Prádélko'. Kdo nečetel, přečetě. UwU

👨❤👨

V sídle Phantomhive panovala pochmurná nálada. Služebnictvo si raději hledělo svého a snažilo se nevytočit jak Sebastiana, tak Ciela. Mezi nimi to skřípalo. Ciel si byl vědom, že si to asi pokazil, ale nakonec se rozhodl být taky naštvaný, protože Sebastian se odmítal udobřit.

Ciel mu věřil. Vždycky, ale prostě mu to ujelo a on mu nevěřil, že spodní prádlo, které našel ve skříni není jeho milenky. To patřilo Mey Rin. Jak se později ukázalo. Ciel se snažil omluvit, ale marně.

,,Sebastiane?" špitl tiše Ciel na svého přítele. Zmíněný zrovna umýval nádobí a Bard moudře vycouval pryč. ,,Chci si jen promluvit." Sebastian začal jen hruběji dřít nebohý talíř. ,,Prosím."

Sebastian s třísknutím položil talíř, div že ho nerozbil. ,,O čem? Myslím, že jsme spolu mluvili až dost. Mám práci." s tím obešel Ciela, který jen smutně svěsil hlavu.

Ve chvíli kdy šel Sebastian halou, byl chycen za límec košile a odtáhnut do jedné z místností Bardem.

,,Co děláš?“ vyjel po něm Sebastian.

,,Unáším tě, co asi? Ne, kecám,“ uchechtl se blonďák. ,,Ale teď mě poslouchej,“ řekl vážně Bard.

Ve skutečnosti tohle byl plán golden tria a Bard, jakožto Sebbyho nejbližší měl za úkol si o tom s ním promluvit. Sebastian neměl v úmyslu ho vůbec poslouchat, ale nakonec ho s povzdechem nechal mluvit.

,,Barde-“

,,Sklapni,“ zavrčel Bard. Sebastian zamrkal. ,,Nevím, co bocchan provedl, ale tohle napětí je na zabití. Odpusť mu. Vy dva k sobě prostě patříte!“ vískl Bard.

Sebastian protočil očima nad jeho blbostí. ,,Tohle je jen naše věc a rád bych, aby ses do toho nepletl. Ty a ani ostatní,“ s tím odešel, nechaje kuchaře samotného.

Bard si povzdechl a odešel. Musel jít podat informace o neúspěchu. Přišel do kuchyně a sedl si ke stolu. Opřel si hlavu o ruku. Mey se na něho nadějně podívala. Ale když viděla jeho výraz, pochopila.

,,Tak?“ Mey nadzvedla jedno obočí a čekala konkrétnější odpověď.

,,Je prostě nemožnej,“ prskl Bard. Raději si zapálil uklidňující cigaretu.

Všichni tři si povzdechli.

* * *

Ciel kráčel chodbou do pokoje svého přítele se slzami na krajíčku. Bez zaklepání vešel a hned Sebastiana zezadu objal. Sebastian si snažil zachovat chladnou tvář.

,,Sebastiane, je mi to tak líto. Nevím, na co jsem myslel, ale vždycky jsem ti věřil. Jsi jediný, na kom mi záleží a koho miluju,“ říkal chvějícím se hlasem. ,,Ty mě už snad ne?“ špitl a odtáhl se.

Sebastian si povzdechl. Vždyť ten kluk byl jeho všechno. Otočil se na Ciela.

,,Cieli... pojď ke mně,“ řekl tiše a chlapce objal. Ciel se mu schoulil v náručí. ,,To víš, že tě pořád miluju. Ale urazilo mě, že jsi mi nevěřil. Nikdy bych tě nepodvedl,“ řekl mile a nadzvedl mu bradu. Donutil ho, dívat se mu do očí.

,,Já vím. Promiň.“

,,Jsem ochoten na to zapomenout. Ale pod jednou podmínkou,“ pronesl démon. Koutky mu cukaly už jen při té představě.

,,Jakou? Cokoli řekneš.“

,,Zítra si vezmeš ten kočičí obleček, který ti dal Trancy,“ ušklíbl se podle démon. Ciel zrudl.

,,Ne! Ty haj... fajn,“ protáhl Ciel. Usmál se a konečně ho po dlouhé době políbil.

👨❤👨

Už jsem myslela, že to ani nestihnu. :D

Jak jste využili volno vy? Já byla u koníků.❤