SebaCiel Oneshots✔

Společník [Modern AU]

Prohlédl se v zrcadle. Poté si povzdechl. Drahý oblek, vlasy přes pravé oko a bez úsměvu. Tohle dělal už tak dlouho. Lépe řečeno od konce vysoké školy, kdy si musel hledat práci, ale ve svém oboru nemohl najít místo blízkosti domu. Nechtěl cestovat, a tak skončil takhle. Ale postupem času mu tahle práce nepřišla tak zlá. Zákazníky měl skvělé, minimálně dobře platili. Ale jen málokdo byl opravdu hezký. Jeho hlavní klientela byli muži, ale občas se našla i žena.

Společník. Toto povolání vyžadovalo silnou vůli a naprostou strojenost. Ovšem stalo se, že si muži pletli práci společníka a práci gigola. Nejednou se Cielovi stalo, že po něm klient vyjel. Vždycky se však dokázal bránit. Několikrát uvažoval, že s tím skončí a zkusí zase štěstí ve své profesi, ale nakonec to vzdal a pokračoval. Peníze v tomhle světě byly všechno a Ciel Phantomhive je potřeboval.

Z okna zahlédl černou limuzínu. Úchvatně hvízdl. Nestávalo se moc často, že by jeho zákazníci byli až tak bohatí. Nadechl se a naposledy se prohlédl v zrcadle. Tak, jde se. Doufal, že bude aspoň hezký. Ale po telefonu zněl opravdu slušně. Netušil, proč je najednou tak nervózní. Vyšel z domu a odhodlal se podívat na muže, se kterým měl strávit večer. Nic víc. Udiveně otevřel oči a polkl. Takže oukej. Nemám tak silnou vůli.

Mladý muž se opíral o své auto, na sobě měl jistě drahý oblek. S jeho černými vlasy si pohrával lehký vítr a jeho chladný výraz mu dodával na autoritě. A ty jeho nelidsky červené oči. Ciel vůbec netušil, co má od dnešního večera očekávat. Měl v plánu se po schůzce zase hezky vrátit domů, ale dnes by to klidně nechal zajít i dál. Sakra, Cieli! Ty nechceš ze sebe dělat děvku. Ať je hezký sebevíc, ty půjdeš hezky domů.

,,Dobrý večer," pozdravil slušně Ciel. Muž jen kývl. ,,Sebastian Michaelis, nemýlím se?" ujistil se. Doufal, že si zase nepopletl klienty. Párkrát se mu to už stalo. Sebastian zase jen přikývl.

,,Pojďte, pojedeme," řekl chladně Sebastian. Otevřel Cielovi dveře limuzíny a Ciel s poděkováním vešel. Usadil se a počkal než nastoupí i on.

Mezitím obdivoval interiér auta. Jeho klienti měli taky drahé auta, ale nikdy ne takové. Zaregistroval vedle sebe pohyb. Odhodlal se aspoň něco říct. ,,Máte opravdu krásné auto." Cieli, jak originální! Chlapec si chtěl dát facku.

,,Děkuji. Ale rád bych probral večer. Jen mne doprovodíte na firemní večírek a po skončení vás odvezu zpátky domů. Nic víc," seznámil ho s plánem včera. Ciel kývl. Oddechl si.

Cesta probíhala v tichu. Řidič zastavil před mohutnou budovou, na které se výjimal nápis Michaelis's Company. Ciel se najednou cítil zvláštně. Znamenalo to tedy, že tenhle Sebastian, se kterým sedí v jednom autě, je jeden z nejvlivnějších lidí Londýna a celé Anglie. Páni, je tedy gay? Cielovi vrtalo v hlavě spoustu otázek.

,,Vystupujeme," probral z myšlenek Ciela Sebastian. Už stál venku a opět mu držel dveře. Ciel sebou trhnul. Ale potom kývl a vylezl z limuzíny. Tak jako před malou chvíli obdivoval budovu z auta, teď ji obdivoval z venku.

,,Páni," vydechl Ciel. Sebastian se na chlapce vedle sebe podíval a pousmál se. Byl opravdu roztomilý.

,,Pojď. Jelikož jsi můj doprovod, máš ke všemu přístup. Bav se, jak uznáš za vhodné. Nemusíš mi být pořád za zadkem," řekl pobaveně Sebastian. Ciela to trochu překvapilo, ale nevadilo. Takže jsem tu, jen aby se neřeklo, že Michaelis je pořád bez přítelkyně. Snad z toho neudělají aféru.

Ciel zmizel v davu lidí. Samozřejmě, že na ně všichni při vstupu čuměli. Avšak Sebastian je dokázal rychle zchladit a všichni dali pokoj. Večírek byl v plném proudu. Ciel se moc do chodu nezapojoval. Seděl u jednoho z mnoha stolů a pil šampaňské, které bylo jistě opravdu drahé. Všichni ho oslovovali pane, což mu přišlo vtipné. Nakonec zase tak starý nebyl. Lidé tady byli opravdu strojení a na vysoké úrovni. Ciel se tady cítil divně. Nikdy nebyl na něčem tak nóbl.

Po očku si všiml Sebastiana. Zřejmě se dobře bavil. Ciel si tak trochu přál, aby se s ním dal do řeči. Chtěl se více seznámit. Ale i ten klid mu nevadil. Přemýšlel.

,,Nejsi moc upovídaný typ, co?" ozval se vedle Ciela ten sametový hlas. Ciel se ošil. Žádný muž na něj ještě tak nezapůsobil.

,,Ani ne. Mám raději ticho a klid," přiznal Ciel a věnoval Sebastianovi pohled. Sebastian si ho zaujatě prohlížel. ,,Můžu mít otázku?" zamrkal Ciel, pro Sebastiana až moc roztomile.

,,Jistě, ptej se," pousmál se Sebastian. Poprvé za ten večer. Celou dobu působil tak chladně, ale ten úsměv byl krásný.

,,Proč jsi nechtěl... jste nechtěl jít se ženou? Jsou i společnice," poznamenal Ciel. Tahle otázka ho mučila celou dobu. A konečně se mu ulevilo. Sebastian to však tak trochu čekal.

,,Já vím. Ale se ženami si moc nerozumím, jak jsem během života zjistil," řekl upřímně Sebastian. Pravý důvod si však nechal pro sebe. Šel by s nějakou svou kamarádkou, to nebyl problém, ale on chtěl zrovna Ciela z jiného důvodu.

,,Aha," špitl jen Ciel a zadíval se na lidi na parketu. ,,A co vaše reputace? Lidé si budou dělat závěry," pronesl Ciel. Mohl mu být ukradený a stejně tak i jeho reputace, ale z nějakého důvodu nebyl.

,,Jejich věc. Názory ostatních mi jsou u... A vůbec, tykej mi. Cítím se potom starý." Sebastian se zasmál a Cielovi to rozproudilo krev v žilách. Tak melodický a krásný. Oh, bože. To ne.

,,Máš dobrý pohled na život," uchechtl se chlapec.

,,A co ty? Jak dlouho tohle děláš?" zajímal se i Sebastian.

,,Od dvaceti čtyř. Musel jsem se nějak živit a práce byla příliš daleko. Ale už delší dobu uvažuji, že s tímhle skončím," řekl Ciel. ,,Muži i ženy mi platí opravdu slušně, ale tohle nikam nevede. A cítím si zvláštně."

,,To chápu. V tomhle světě není snadné sehnat obstojnou práci. Sám jsem si tím po škole taky prošel. Mám návrh." Sebastian se na chlapce významně podíval. Ciel byl mírně zaskočen, ale zvědavý byl. Proto jen kývl.

,,Jaký?"

,,Než si najdeš práci, kterou bys opravdu dělat chtěl, mám volné místo stážisty u mě ve firmě. Je jen na tobě, jestli to vezmeš," pousmál se Sebastian. Ciel nevěřícně zamrkal. Možnost pracovat v tak prestižní firmě nebyla také k zahození. A nemusel přemýšlet dlouho. Znamenalo by to konec s touhle příšernou prací.

,,Já... Tak dobře," špitl nesměle Ciel. Snad nebudu litovat.

* * *

,,Na nějaký pohovor zapomeneme. Abych byl upřímný, mám plno jiné práce a o tvých dovednostech nepochybuji." Sebastian byl u Ciela v bytě a sepisovali smlouvu o Cielově nástupu. Ciel byl nesvůj, že má někoho takového u sebe doma. Myslel docela na jiné věci než na práci. ,,A ještě to podepiš tady," ukázal na prázdnou kolonku. Ciel se tam podškrábl a zvedl pohled.

,,Fajn," pípl Ciel. ,,Takže se vidíme v pondělí?" ujistil se. Sebastian přikývl.

Oba vstali a vydali se ke dveřím. Sebastian se za prahem otočil. ,,Víš, můj pravý důvod, proč jsem oslovil právě tebe byl ten, že jsi mě zaujal. Na tuhle práci je tě škoda, Cieli," řekl až tiše Sebastian. Ciel polkl. Poprvé mu řekl jménem a on se celý zastřásl. Když Ciel zvedl pohled, Sebastian v ruce držel slušný balíček bankovek. ,,Za dnešní večer, který bych si mimochodem rád zopakoval."

Ciel se nadechl. ,,Nechci je," řekl zastřeně. Sebastian zamrkal, ale než stihl cokoli udělat, Ciel si ho za kravatu stáhl do hlubokého polibku. Sebastian na zem upustil peníze a objal ho kolem pasu. Ciel se do polibku usmál. Nečekal, že to půjde tak snadno. Ale přece tohle celý večer chtěl. A tohle bylo přesně to, co Sebastian od dnešního večera očekával.

Ciel zatáhl Sebastiana zpátky do bytu a neměl v plánu ho do rána někam pouštět. Porušil svoje pravidla a překročil pomyslnou hranici etikety a nechal se svým klientem pošpinit. Vlastně už svým šéfem. A snad i novým přítelem?