SebaCiel Oneshots✔

Kakao [Modern AU]

,,Blbej bratr! On si může chodit po venku do kdy chce a já musím být doma do devíti. Je mi šestnáct krucinál!" Nadával Ciel na svého nezvedeného, staršího bratra Sebastiana. Bylo už dvanáct v noci, rodiče už spali a Sebastian byl pořád někde venku. Vždycky se flákal po venku tak dlouho a někdy nepřišel vůbec. Byl Cielův naprostý opak. Ciel byl ve škole nepopulární šprt a Sebastian byl hvězdička školy. Naštěstí Sebastian tento rok končí čtvrťák a už s ním nebude sdílet stejnou školu a doufal, že brzo už ani dům.

Konečně uslyšel ze zdola zvuk dveří. Wau, ve dvanáct doma. To tu dlouho nebylo, pomyslel si jedovatě. Vyšel z pokoje a opřel se ve futrech dveří.

,,Děti by v tuhle hodinu měly už spát," pronesl pobaveně Sebastian, když procházel kolem Ciela. Ciel jen tiše zavrčel.

,,Sklapni."

,,Co? Závidíš, že si můžu dělat co chci a kdy chci? Smiř se s tím, že narozdíl od tebe jsem už do-spě-lý a můžu si dělat co chci," provokoval svého mladšího bratra.

,,Dospělý, který bydlí u rodičů a musí poslouchat matku. Hroznou noc," sykl po něm a zabouchl dveře.

,,Nápodobně!" křikl po něm ještě Sebastian.

Ciel se ve skutečnosti vždycky o Sebastiana bál. Chodil po venku do noci, a když domů nepřišel vůbec, měl strach, že se mu něco stalo. Na nenávidějícího bratra si hrál jen z toho důvodu, že nechtěl dát najevo své pravé city. Když byli malé děti, vycházeli spolu dobře. Pomáhali si jak doma, tak ve škole. Ale když Sebastian nastoupil na střední školu, změnil se. Ignoroval jej a dělal, že to vůbec jeho bratr není. Ciela to ranilo, a tak se začal chovat stejně, ne-li chladněji.

Ciel si lehl a samovolně mu začaly po tvářích téct slzy. Chyběly mu ty časy.

* * *

,,Hej, prcku! Dávej sakra pozor," prskl na drobného chlapce kluk z vyššího ročníku a jeden ze Sebastianových kamarádíčků. Jak on nesnášel tu jeho partu. Krom Sebastiana byli všichni jen tupohlavci... no a možná i Sebastian.

,,Jseš tak tlustej, že zabíráš celou chodbu. Kam jsem měl asi uhnout," odsekl Ciel a chystal se ho obejít. Jenže kluka to vytočilo. Strčil do Ciela a přirazil ho ke zdi. Cielovi popadaly věci na zem, ale neměl z toho idiota strach.

,,Nedovoluj si!"

,,Nevyhrožuj mi," řekl klidně modrovlasý chlapec. Jenže, když starší kluk napřáhl pěst, pohltil ho strach. Zavřel oči a očekával ránu.

,,Jamesi, ne!" Ciel otevřel oči, když zaslechl známý hlas. Ten kluk zastavil svou ruku a jen se otočil na Sebastiana. To je poprvé, co se mě zastal. Co ta změna? Nechápal Ciel. Sebastian si nikdy nevšímal, že ho jeho tupohlaví přátelé uráží. Vždyť on sám si ho dobíral doma.

,,Ale notak... vždyť nikdy ti na něm nezáleželo," protáhl tlustej kluk a pustil Ciela, který popadal dech. Ale nohy ho zradily a on nemohl z místa. Zůstal na zemi a jen sledoval, co bude.

,,Řekl jsem, nech ho. Vypadni," zavrčel na něho Sebastian. On se moudře stáhl a zmizel někde na pozemcích školy. Sebastian hned přiběhl ke svému malému bráškovi a klekl si. ,,Jsi v pořádku? Neudělal ti nic?"

,,Nech mě. Celé čtyři roky jsi dělal, že mě neznáš. Tak v tom laskavě pokračuj," odsekl mu jedovatě, posbíral si své věci a odešel, nechaje tam Sebastiana samotného.

On si jen povzdechl. Ta slova ho bodla v hrudi jako dýka. Věděl, že měl Ciel pravdu, ale nedělal to schválně. Už dlouho nevnímal Ciela jen jako svého bratra a to bylo špatně. Věděl, že bude prostě lepší, aby ho Ciel nesnášel, i když to bolelo.

Ciel tu noc nemohl spát. Sebastian byl po dlouhé době večer doma a přemýšlel. Nakonec Sebastian vstal z postele a šel do kuchyně. Vytáhl sušenky a udělal si kakao. Věděl, že nemá cenu pokoušet se usnout.

Ciel se naštvaně přetočil na záda. Věděl, že už neusne. Sedl si na kraj postele a potichu vyšel z pokoje. Doufal, že nikdo není vzhůru, a tak se jako nějaký zloděj plížil do kuchyně. Jaké překvapení, když u stolu viděl sedět bratra. Srdce se mu rozbušilo a on zaváhal..Avšak bylo pozdě vycouvat. Sebastian si ho všiml.

Oba se na sebe podívali, ale nic neřekli. Prostě si jen tiše vyměňovali pohledy, ale ne ty nenávistné jako vždycky.

,,Kakao?" zeptal se tiše Sebastian a zvedl hrnek se sladkou tekutinou. Ciel se pousmál a přisedl si k němu. S poděkováním si od něj vzal puntíkovaný hrneček a napil se.

,,Jako když jsme byli malí, pamatuješ?" zašeptal s malým úsměvem Ciel. Neměl málo k slzám. Jak mu chyběl ten starý, starostlivý Sebastian. Nevěděl však, že tu stále je. Jen prostě pod maskou arogantního kluka.

,,Jo. Chybí mi to," přiznal Sebastian. ,,Vím, nebylo ode mně moc hezké, když jsem začal dělat, že neexistuješ," povzdechl si. Ciel jen němě otevřel pusu, ale nic neřekl.

,,To nebylo. Proč jsi mi dneska pomohl? Vždycky jsi dělal, že jsem nikdo," zeptal se jedovatě.

,,Nemohl jsem dovolit, aby ti něco udělal. Vím, jak to bylo posledních pár let, ale pořád jsi můj mladší bráška," usmál se na Ciela a prstem ho pohladil po tváři. Ciel zrudnul a kousnul se do rtu.

,,Já... ale nechci být jen bratr," zašeptal skoro neslysně. Sebastianovi se rozšířily zorničky překvapením. Nevěděl jestli to Ciel myslel tak, jak si myslel on.

,,Cieli-"

,,Ne, buď chvíli ticho a jen... mě poslouchej," řekl rychle mladší chlapec. Sebastian nějak ztratil řeč, a tak Ciel pokračoval. ,,Celé ty roky jsem se trápil svými hloupými pocity, protože ty jsi mě úplně vystřihl ze svého života. Ale už to prostě nedokážu skrývat. Je mi jedno jestli to je proti nějakým morálním zásadám. Sakra Sebastiane, já tě miluju!" vychrlil na něho rychle. Ale po vyřčení těch dvou slov se chtěl jít zahrabat. Pěkně hluboko.

,,Cieli, já-"

,,Já vím. Jsem jen tvůj bratr. Ale aspoň už to je venku. Už můžu jen v klidu umřít s klidem, že jsem to konečně řekl. Dobrou noc," řekl apaticky Ciel a vstal. Než však stihl odejít, Sebastian ho chytil za zápěstí a spojil jejich rty v jedny. Ciel překvapením vytřeštil oči.

Tak jemné, sladké... Nakonec jen nechal víčka klesnout, omotal mu ruce kolem krku a poddal se tomu úžasnému pocitu.

,,Taky tě miluju, ty trdlo."

👨❤👨

UwU
Miláčci.❤