SebaCiel Oneshots✔

Soused III. [Modern AU]

Slunce si razilo cestu skrze okna Cielovy ložnice. Chlapec sevřel víčka pevněji, aby zabránil světlu. Chtěl ještě spát. Ale nakonec boj se sluncem prohrál a oči otevřel. Ale následoval šok. Ciel vypískl, ale hned si na pusu naplácl ruce. Vedle něj ležel Sebastian, jednou rukou ho objímal a byl zrovna tak oblečený jako on sám. Srdce mu začalo bušit jako splašené. Ale ne z toho, co se stalo, ale z představy, jak to teď bude dál. Byli velmi dobří přátelé, ale tímhle to přátelství jaksi zabili.

O můj bože, co jsme to udělali!? Ciel potichu vstal a oblékl si aspoň košili a spodní prádlo. Vletěl do kuchyně a opřel se o linku. Bude si o mně myslet... Raději to vědět nechci. Co teď. Na žádný vztah bych myslet neměl. Vždyť má ty své holky, které jsem ale už dlouho neviděl. Má je ještě? Ah, to je jedno.

Ciel sváděl vnitřní boj sám se sebou. Jedno věděl jistě, on Sebastiana miloval. Kdyby věděl, jak to má on, bylo by to snazší. Dokázal si jen představit tu jeho paniku až zjistí, kde je a co se stalo.

Musel si udělat čaj. Nechtěl Sebastiana budit, a tak urychlit celé divadlo. Přešel k oknu s výhledem na San Francisco a zasněně se rozhlédl. Jo, tohle ho dokázalo uklidnit.

,,Ah?“ vyjekl Ciel, když na svých zádech ucítil cizí tělo. Srdce se mu zase rozbušilo a Ciel měl obavy, že to Sebastian uslyší.

Čekal, že bude vyvádět, nadávat a jednoduše udělá scénu, ale ne. Sebastian ho jen zezadu objímal. Ciel se váhavě zády opřel o jeho hruď a vydechl.

,,Ty jsi mě opustil,“ podotkl s podtónem smutku Sebastian, ale v jeho hlase byl slyšet úsměv. Ciel se k němu otočil a dal mu ruce kolem krku. ,,Jsi nádherný i takhle po ránu,“ usmál se na chlapce a políbil ho. Ciel byl zmatený, proto jen s otevřenýma očima zůstal stát jako prkno.

,,Ty nejsi naštvaný? Nebo vyděšený?“ zeptal se váhavě Ciel, když se Sebastian odtáhl.

,,A proč bych měl být? Pokud si vzpomínám, nic jsme nepili a všechno jsme dělali plně při smyslech,“ řekl klidně s úsměvem Sebastian. Ciel rudnul při těch vzpomínkách. Jeho období sucha bylo přerušeno.

Cielovi se nehorázně ulevilo. Takže se ve všem mýlil. Bezhlavě se mu vrhl do náruče a nechal se obejmout. Jen tiše stáli v objetí a Ciel se usmíval.

,,Sebastiane, já,“ začal váhavě Ciel. Nevěděl, jak to říct. Zrudl a začal koktat. Tak nebuď rohlík a řekni to! ,,Já tě asi miluju,“ vymáčkl ze sebe. Sebastian tohle čekal. Teda nečekal, že to řekne tak rychle.

,,I já tebe. Takhle, zničili jsme přátelský vztah. Co jiného nám zbývá, že?“ Sebastian se zasmál a pocuchal Cielovi vlasy.

,,Blbče. Ale, co ty tvé 'kamarádky',“ naznačil v uvozovkách. Sebastian protočil očima.

,,Ty sis ničeho nevšiml?“

,,Ne,“ odpověděl zmateně Ciel.

,,Vždyť ani jedna tady už pěkně dlouhou dobu nebyla. S oběma jsem skončil hned poté, co jsem tě poznal na té oslavě. Vem si kolik je to měsíců. Nikdo jiný pro mě už neexistoval,“ řekl láskyplně svému Cielovi.

Aha. Hlavně že jsem nad tím uvažoval. On s nima skočil kvůli mě? Já ho miluju! ,,Tak toho jsem si všiml. Říkal jsem si, že jsem je tady dlouho neviděl,“ zamyslel se Ciel.

,,Už to hlavně neřeš. Je to minulost. Teď je tady přítomnost a naše budoucnost,“ usmál se Sebastian. Ciel přikývl. ,,Tak a teď si pojď ještě na chvíli lehnout. Je sedm ráno,“ koukl na hodiny a zívl.

,,Promiň, ale už mám uvařený čaj. Taky bys měl jít k sobě. Potřebuju tu uklidit. Máš povolení přijít večer, sousede,“ ušklíbl se Ciel. Sebastian protočil očima.

,,Tak fajn, když je čaj důležitější než já. Nebo můžeš ty ke mně, sousede,“ mrkl na svého nového přítele Sebastian.

👨❤👨

Lidi, taky znáte ten pocit, když opravujete svou X let starou FFku, ale když si ji čtěte, myslíte si, že je opravená, VŽDYCKY TAM NĚJAKÁ TA CHYBA FURT JE!?

Například já teď už po třetí spravuju jednu moji fanfikci, po třetí proto, že se mi to posledně ani neuložilo, a pokaždé tam něco nového najdu. Byť jen chybí blbá čárka nebo naopak je tam, kde být nemá. Nebo překlep. -_- To je potom na zabití. Pokud svoje příběhy vůbec opravujete. Ale já mám hrůzu z té představy, že někdo bude číst ty chyby tam. :D