SebaCiel Oneshots✔

Rozbitá postel

,,To bylo... šílené," zašeptal chraplavě Ciel. Ležel vyvalený na posteli vedle Sebastiana.

,,To jo," přitakal Sebastian s úsměvem. Takhle se už dlouho nebavili. To byla pořád práce a práce a práce. Na zábavu nebyl čas.

,,Dáme druhé kolo?" zazubil se Ciel. V ruce sevřel roh polštáře. Sebastian se ušklíbl. Ciel nestihl ani mrknout a už byl praštěný polštářem. Vyletěl jako čertík z krabičky a ránu mu hned vrátil.

,,Tobě to nestačilo? Mimochodem, hezké hnízdo na hlavě," rýpnul si démon. Ciel vypěnil a skočil na něj. Přitlačil mu polštář na hlavu a dal další šanci pokusu ho udusit. Teď byl člověk a vzduch potřeboval.

,,Ty taky," prskl Ciel. Nesmírně si užíval, že teď měl navrch. Sebastian se ale moc nebránil. Lépe řečeno čekal, až ho to přestane bavit.

,,Tak zdechni už!" křikl se smíchem Ciel. Ale v tu chvíli se ten prokletý démon rozhodl bránit. Prudce vyrazil a povalil Ciela pod sebe. Chytl mu ruce a naklonil se k jeho uchu.

,,Já nemůžu umřít, zlatíčko," zašeptal pobaveně a jemně ho kousl do krku. Ciel vydechl. Začervenal se.

,,Bitku? Chceš bitku, Sebastiane? Tak pojď," smál se Ciel.

Skákali po ubohé posteli jako malé děti, vzduchem létaly nejen polštáře, ale i nadávky. Tedy Sebastian se snažil hrát si na slušňáka, protože přece on byl ten rozumný, ale moc mu to nešlo. Ani si nepamatoval, kdy naposledy takhle blbnul.

Ozvalo se křupnutí. Stará rozvrzaná postel se rozhodla upozornit na svůj věk a sesypala se na jednu boží hromadu. Bitka tedy musela skončit. Oba se octli uprostřed trosek, což ještě před chvílí byla postel v jejich pokoji na dovádění. Jenže už to nemohlo být horší.

Nebo mohlo?

,,Sebastiane? Bocchan?" ozval se ode dveře dívčí hlas. Oba zvedli pohledy na dveře, kde zmateně stála Mey Rin s kýblem a mopem v ruce. ,,Asi ruším... Přijdu za chvíli."

,,Mey Rin, to není tak, jak to vypadá!" vypískli oba dva zároveň. Možná by to nevypadalo tak divně, kdyby nebyli v poloze alá pejsek. Ciel zrudl.

,,Slez ze mě," sykl po Sebastianovi. Sebastian se nějak vyhrabal do stoje a nervózně těkal očima po pokoji. Tato situace byla nejvíc trapná.

,,A tu postel jsem jako neviděla... P-pokračujte," uchechtla se rudovláska a utekla s krvavým nosem.

Sebastian se pochechtával a Ciel se chtěl propadnout do pekla.

,,Přestaň se smát," zavrčel potupně Ciel.

,,No tak. Vždyť my víme, že jsme nic nedělali. Horší by bylo, kdyby nás chytla při tom," odvětil klidně Sebastian.

,,Tak jí to vysvětli," uchechtl se Ciel. Sebastian se na něho koukl na uculil se. ,,No nečum na mě tímhle tónem. Nemáš na to právo."

👨❤👨

Páni, dnes před devátou. ^w^