SebaCiel Oneshots✔

Od dětství po na vždy I. [Modern AU]

5 let...

Malý černovlasý chlapec seděl sám ve stínu stromu a upíral své karmínové očička na ostatní děti, jak si šťastně hrají. On sám moc přátel neměl, spíš žádné. Zastával názor, že je nepotřebuje, ale někdy se opravdu cítil osamělý. Zvlášť ve chvílích, kdy mu ubližovali starší děti.

,,Hej, vraťte mi to!" vykřikl, když mu straší, o dvě hlavy vyšší kluk sebral plyšového králíčka a hodil ho svému kamarádovi. Děti ze školy moc rády dělaly naschvály dětem ve školce.

,,Tak si pro to pojď, prcku," smál se velký kluk. Ale černovlásek místo toho, aby něco dělal, tak jen s nezájmem ty spratky pozoroval. Přece je to muselo jednou přestat bavit.

,,No tak. Řekli jsme, ať si pro to jdeš. Zbijeme ho," řekl jiný kluk z party a odhodil plyšáka pryč.

Chlapec se zakryl rukou, ale než stihly starší děti něco udělat, tak uslyšel křik.

,,Nechte ho být! Nic vám neudělal," ozval se modrovlasý chlapec, stejně starý jako černovlásek. Byl možná o něco vyšší, velké modré oči byly plné zlosti a koukal na tu bandu.

,,Kluci jdem. Jeho fotřík je policajt. Ještě by nás práskl," prohlásil nejvyšší z kluků. Sebrali se, hodili po chlapci jeho plyšáka a odešli.

Černovlasý chlapec k sobě přitiskl králíčka a jen nervózně koukal na druhého chlapce. Ten k němu přišel a usmál se.

,,Ahoj," pozdravil modrovlasý chlapec a klekl si k němu.

,,A-ahoj," oplatil mu to menší.

,,Jsem Ciel, Ciel Phantomhive. A ty?" natáhl k němu ručku a zazubil se.

,,S-Sebastian, Sebastian Michaelis," stiskl mu ruku a postavil se. Opravdu, Ciel byl o kousek vyšší. ,,Jakto, že tebe nechali být?"

,,Tatínek je policajt. Bojí se mě, protože bych je mohl nažalovat. Ale nejsem takový. Budeme kamarádi?" zeptal se nadšeně Ciel. Sám neměl přátelé právě proto, že jeho táta byl u policie a ostatní se s ním báli bavit. Ale jemu to moc nevadilo.

,,Tak jo," usmál se poprvé Sebby.

Ještě ten den přivedl Sebastiana Ciel představit rodičům. Ti byli nadšení, že si jejich syn konečně našel kamaráda.

* * *
13 let...

,,Tak poběž, Cieli!" křikl na svého nejlepšího kamaráda Sebastian. Doběhl za roh domu a prohlížel si červené drahé auto. Ciel se nervózně schoval za jeho zády. Zatahal ho za kapuci mikiny. Sebastian už teď byl o hlavu vyšší než Ciel.

,,Sebby, to je špatný nápad. Pojď, půjdeme odsud než nás někdo chytí," řekl Ciel a pokusil se odtáhnout Sebastiana od auta, které patřilo otci kluka, jež jim kdysi dělal naschvály.

Nyní třináctiletí chlapci chtěli auto pošpinit, a tak se konečně pomstít. Sebastian moc neřešil následky. Chtěl mu to jen oplatit. Ciela ale prvotní nadšení z vandalismu opustilo a nahradila jej nervozita. Táta by ho zabil, kdyby zjistil, že někomu zničil auto. A udělal by tátovi ostudu, jelikož by se rozneslo, že syn policejního náčelníka je vandal.

,,Ale není. Vzpomeň si na ty hrozné věci, které nám dělal," argumentoval Sebastian. Ciel si povzdechl. Věděl, že má pravdu.

,,Sebastiane, nedělejme to. Prosím," pípl Ciel. Chlapec s uhlově černými vlasy se otočil. Když však spatřil Cielův výraz, povzdechl si. Objal ho kolem ramem a otočil se s ním na odchod.