SebaCiel Oneshots✔

Šílenství

Zmizel jsi.

Nechal jsi mě na tomhle hnusném světě samotného.

Říkal jsi, že mi nechceš ublížit, ale ubližuješ mi tím, že jsi mě opustil.

Nenávidím tě, ale zároveň tě miluju... co je tohle za blbost?

Pomalu ale jistě z tebe začínám šílet.

Devatenáctiletý chlapec smutně procházel sídlo a kontroval, zda je vše v pořádku. Služebnictvo dělalo to co mělo, v sídle byl klid. Došel do salónku, kde byla jeho žena Elizabeth s jeho malým synem Edwardem.

,,Tady jsi! Vždycky zmizíš a objevíš se bůh ví kdy. Chtěla bych aspoň jednou společně povečeřet. Jako normální rodina," vyčetla mu Lizzy.

,,Promiň, ale mám moc práce. Vždyť to víš, všechny ty věci kolem firmy a tak," omluvil se jí Ciel a políbil ji na čelo a dvouročnímu chlapci pocuchal vlasy.

Jsou to už čtyři roky a ty pořád nikde.

V tichosti večeřeli a bylo to opravdu iritující. Oni byli rodina jen papírově. Vůbec se tak nechovali. Ciel byl zaneprázdněn prací a Elizabeth měla určitě někde milence. Tuhle skutečnost moc neřešil. Vždyť on sám měl aféru se svým komorníkem v době zasnoubení. O tom však Elizabeth nevěděla a ani vědět nebude.

,,Tak, jak bylo v práci?" protnula ticho blondýnka. Ciel se jenom rýpal v talíři a nevěnoval jí ani pohled.

,,Nic moc. Odešel mi zaměstnanec a práce je teď nějak moc," řekl znuděně. Lizzy se zamračila a s bouchnutím položila vidličku.

,,Co je s tebou? Zase máš tu svou apatickou náladu. Tvůj syn pomalu neví, kdo je jeho otec. Nejsi vůbec doma a když jsi, tak děláš, že tu vůbec nejsme. Jestli to tak půjde dál, nechám podat žádost o rozvod. Takhle žít nechci," řekla naštvaně Lizzy a odešla od stolu. Upřímně Cielovi se ta představa rozvodu nepříčila. S Elizabeth neměli krom Edwarda společného nic. A co se týče milostného života... škoda mluvit. Smilnili spolu jen jednou a to při početí syna. Byla to povinnost.

Ciel vstal, zavolal služku, aby uklidila stůl, vzal Edwarda a odešel s ním do chlapcova pokoje. Uložil ho do postýlky a políbil ho na čelo. Přes to všechno svého syna miloval a nedal na něj dopustit.

,,Sladké sny, chlapče," zašeptal a odešel z pokojíku. Když šel do ložnice, tak si všiml čehosi venku. Nadzvedl obočí a šel k oknu. Otevřel jej a rozhlédl se. Byl si jistý, že viděl pohyb. Nikde nic. Trhnul rameny, zavřel okno a pokračoval. Jenže najednou se v sídle zhasla všechna světla.

Co to?

,,Cieli, vypadly pojistky!" zakřičela na svého manžela přes půl sídla Lizzy. Ciel sebral svícen a z kapsy zápalky. Jenže když se podíval z okna, neomylně viděl ty rudé oči. Ty, které tak miloval. Upustil svícen i sirky na zem. Šibe mi? Jo, určitě jen blouzním z té práce.

,,Cieli, co se stalo?" reagovala na tu ránu svícnu blondýnka. Ciel s trhnutím stočil pohled ke dveřím od ložnice.

,,N-nic. Jen mi spadl svícen."

Rozhodl se to ignorovat a šel nahodit zpátky elektřinu. Úspěšně zapl světla a vydal se zpátky do ložnice. Ale prostě něco mu nedalo a on se rozhlížel všude kolem, jakoby se bál.

Asi jsem už opravdu přišel o rozum. A za všechno můžeš ty! Ty proklatej démone! Když se ozval z venku štěkot obřího psa, rozhodl se jít podívat, na co tam ten pes zas řve. Tedy zas, Pluto byl tichý, a tak nechápal co se děje. Venku však nic nebylo.

Jen si povzdechl a odešel do ložnice. Celý nesvůj si lehl a otočil se k Elizabeth zády.

,,Taky přeji dobrou noc," prskla po něm dívka a dotčeně zhasla lampu. Ciel protočil očima, zvedl se a políbil ji na tvář. Lizzy se usmála. ,,To je lepší."

* * *

Následující den byl k zbláznění. Ciel měl pět jednání o spolupráci s jeho firmou. Už mu to lezlo na mozek. Právě byl ve městě, kde měl mít šestou schůzku. Naštěstí nešlo o spolupráci, ale měl to být jen pohovor na místo muže, který odešel z firmy, jak o tom mluvil se svou ženou.

Jenže jak tak šel po ulici, něco ho donutilo zvednout pohled a rozhlédnout se. Ze včerejška se ještě nevzpamatoval. Prostě to bylo nelogické. Jenže když se střetl s pronikavým pohledem rudých očí muže, jež šel naproti, dech mu zůstal v hrdle. Avšak muž měl klobouk a límec, takže mu téměř nešlo vidět do obličeje. Ale ten intenzivní pohled v něm vyvolal nervozitu.

Ne! To nemohl být on! Odešel!

Jen kolem sebe prošli a Ciel chvíli zůstal stát na místě. Nemohl uvěřit co viděl. Nedávalo mu to však žádný smysl. Opatrně se otočil, aby si ho mohl ještě rychle prohlédnou, ale byl pryč. Ciel jen s tichým "eh" nadzvedl obočí. Nemohl tak rychle zmizet. Nakonec jen zatřásl hlavou.

Domů přišel jako vždycky. Utahaný a jako tělo bez duše. Která měla být jeho! Měl mě zabít! A ten bastard to neudělal a utekl. Jenže po té, co uložil syna neodešel. Stoupl si k oknu a koukal na noční oblohu plnou hvězd. Po tváři mu stekla neposedná slza. I přesto, že ho opustil, pořád ho miloval a chyběl mu. Chtěl ho zpátky. Bylo mu jedno jestli je démon. On. ho. chtěl. mít. u. sebe.

,,Co to bylo!?" řekl do ticha pokoje mladík a hleděl do tmy. Viděl pohyb. Určitě se mu to nezdálo. Rychle vyběhl z pokoje a běžel ven ve snaze chytit onu věc. Věc? To určitě! ,,Kde jsi! Kdo jsi! Mám zbraň!" vykřikl do tmy. Otáčel se kolem s pistolí v ruce a rozhlížel se všude kolem sebe.

Za chlapcem se ozval tichý a až moc jemu známý smích. Cielovi se rozšířily zorničky. Prosím...že jsem ještě mentálně v pořádku?

,,Tvá zbraň by ti stejně moc nepomohla."

Ten hlas.

Ciel sklonil pistoli k zemi a otočil se. Srdce mu vynechalo údery a on myslel, že sní. Oči se mu zalily slzami a bylo mu to jedno. První, co udělal bylo, že mu vrazil facku, ale hned poté se mu vrhnul do náruče a dlouze ho políbil.

Démon se podle usmál. Nečekal sice tuhle reakci, ale dopadlo to lépe než očekával.

,,Ty bastarde! Nechal jsi mě tu samotného čtyři příšerné roky a ty sis jen tak odešel! Nenávidím tě, ale chci tě! Vím, nedávná to smysl," spustil záplavu nadávek Ciel a křečovitě svíral démonovo sako.

Sebastian si ho přitáhl do láskyplného objetí a Ciel se jen nechal utěšovat.

,,Nikdy jsem neodešel. Dával jsem na tebe pozor. Ale vydržel jsem to bez tebe jen čtyři roky," řekl tiše Sebastian. Ciel se od něho kousek odtáhl a zamračil se.

,,Jen čtyři roky? Pro mě to byly nejhorší chvíle mého života! Radši buď zticha a jen mě objímej," rozkázal mladík a objal ho. Sebastian tento rozkaz ochotně splnil.

,,Byla to chyba. Omlouvám se. Ale život se mnou by pro tebe byl nebezpečný, proto jsem odešel," vysvětlil mu Sebastian.

,,To je mi jedno. Každé nebezpečí se dá zničit. A jestli si myslíš, že ty jsi pro mě nebezpečí, tak si mou duši vezmi hned. Aby to skončilo," pronesl ledově Ciel. Sebastian však jen zatřásl hlavou a ukradl si polibek.

,,Nikdy už tě nenechám samotného," slíbil. Ciel byl očividně spokojen. Usmál se.

,,Ten rozvod je přece jen dobrý nápad."

👨❤👨

Tak zase jedna delší kapitolka. ;D
Lizzy asi nebude moc nadšená, he he. Chudák holka.