SebaCiel Oneshots✔

Žárlivost

Můžete brát jako volné pokračování kapitoly 'Štěně.'

👨❤👨

,,No kdo je můj miláček? No ty, no ty,“ mluvil na malého pejska Ciel a držel ho na kolenou. Štěně nadšeně vrtělo ocáskem a v očích mělo jiskry.

Sebastian znechuceně odvrátil pohled a radši z pokoje odseděl úplně. Od té doby, co je tu ta, podle Sebastiana věc, tak měl pocit, že je až na druhém místě. Jestli žárlil? Ano. Ten čokl ho dokonale zastoupil, ve většině věcí. Ciel s ním spal v posteli, chodil s ním ven a ostatní z pejska byli hotoví. Sebastian rezignoval a jako kdysi nechodil spát vůbec. Odmítal sdílet postel s tou věcí.

To se tak jednou Čumáček snažil vyskočit na Sebastiana, ale ten ho jen odstrčil. Chudák ale schytal spoustu výchovných keců, že pejsci jsou fajn, a tak podobně.

Nejen, že to byla práce navíc, ale Ciel ho ignoroval. Práce navíc. Ty chlupy byly všude. Dokonce se dostaly i do kuchyně, což Sebastian nepochopil dodnes. Ten pes měl do kuchyně přísný zákaz. Jenže jednoho dne se dozvěděl, proč jsou chlupy i tam.

,,Ňuňu, pejsku,“ vískal Finny a běhal po kuchyni s ponožkou. Sebastian zůstal strnule stát ve dveřích a pozoroval ty dva a zbytek u stolu, jak se směje.

,,Co tu dělá ten pes?“ zavrčel Sebastian. Všichni služebníci se vyděšeně otočili a strnuli.

,,No my... eh...“ začal Finny, ale neměl vysvětlení. Sebastian přimhouřil oči a nenávistně si Čumáčka prohlédl. Pejsek se na démon jenon tlemil a vrtěl ocáskem.

,,On za námi přišel sám,“ hájil se Bard a pohladil pejska po hlavě.

Štěně se zase podívalo na démona. Ale dokonale si to zkazilo. Pejsek najednou zvedl nožičku a znesvětil podlahu. Sebastian vytřeštil oči.

,,A ven. Barde, ty ne, uklidíš tady,“ sykl po všech Sebastian.

Když kolem procházelo štěně s Finnym, uvažoval, že chlupatinu nakopne. Jenže měl nějakou hrdost.

Sebastian odcházel z kuchyně naprosto vytočený. Toho psa měl pokrk. Ale trpěl ho jen kvůli Ciela. Ten ho měl moc rád. Povzdechl si. Co by pro svého Ciela neudělal, že?

Sebastian přišel do ložnice a plácl sebou do postele. Jenže ten klid mu nevydržel dlouho. Chvíli na to do pokoje přišel Ciel s Čumáčkem v náručí a něco mu našeptával. Sebastian si tiše odfrkl a nenávistně je pozoroval.

,,Můžete toho nechat? Je to odporné,“ ozval se přece jen Sebastian a ohrnul nad nimi nos. Ciel se na něho zmateně podíval.

,,On má rád, když na něj takhle mluvím. O co ti jde?“ odeskl Ciel a položil chlupatinu na zem. Sebastian na pejska koukl a Čumáček na démona pro změnu zavrčel.

,,Jde mi o to, že ten pes všechno rozhryže, sežere a já nevím, co ještě. Jak dlouho ho tu chceš jako mít? První to bylo na pár dní. Pak z toho byly měsíce s úmyslem to prodat a najednou tu je už rok. Navíc jsem pro tebe vzduch. Minimálně si tak připadám,“ vyčetl mu Sebastian.

Ciel se na něho zamračeně podíval, ale potom si něco uvědomil. Sebastian jednoduše žárlil. Ale měl pravdu. Věnoval se více štěněti než jemu. Chlapec se usmál. Přišel k Sebastianovi a objal ho.

,,Sebastiane, ty žárlíš,“ řekl pobaveně Ciel. Sebastian strnul. Nechtěl si přiznat, že by žárlil.

,,Ne.“

,,Není nic špatného na tom, když na svou milovanou osobu žárlíš. Miluješ mě snad ne?“ Ciel se trochu odtáhl a čekal odpověď.

,,Jistěže ano,“ odpověděl hned Sebastian.

,,Řekni to,“ zašeptal Ciel a ušklíbl se. Přišlo mu neskutečně roztomilé, že Sebastian soupeří s malým štěnětem.

,,Co?“

,,Že jsi žárlil.“

Sebastian chvíli mlčel, ale nakonec si povzdechl. ,,Fajn, žárlil jsem. Spokojený?“ utrousil Sebastian.

,,Naprosto.“

👨❤👨

Já to stihla miláčci. UwU

Jsem úplně dead.👌