EUPHORIA for Jimin [Jikook]

Kapitola 1

Jimin
    Už toho mám dneska dost. Natáčení nových RUN dílů nás všechny maximálně oddělá a to ani není potřeba alkoholu. Heh...

    Ležím na posteli v naší pronajaté vile, tentokrát na pokoji s Kookem, Taem a Hobim. Jin a RM jsou spolu a jediný kdo má pokoj sám pro sebe je Yoongi. Jak já mu závidím!

    Máme jenom dvě postele, takže se na ně musíme nějak spolu narvat. Zase. Jakoby jsme toho času netrávili už tak dost pořád spolu. Takhle je to skoro vždycky, když je natáčení téhle série. Vždy máme nějaký šílený dělení pokojů. No musím uznat, že ARMY se to vážně líbí a mně vlastně taky.

    Tentokrát jsme chodily každý sám do pokoje, který si dotyčný vybral a musel u toho doufat, že už tam nikdo jiný není. Při mojí smůle byla ložnice, kterou jsem si vybral i já, nějak moc oblíbená -nebo prostě moc přitahovala lidi - a skončili jsme tu čtyři.

    Zítra se začíná natáčet už pěkně brzo ráno a u nás ještě nikdo nespí. Jeonkookie hraje nějakou přiblblou hru s Taem a já ležím s Hobim na sobě na jedné z postelí. Pohoda, ne?

    ,,Nehcete si jít už lehnout?" Zeptá se Hobi, ,,je dost pozdě." Díky bohu za Hobiho! Už tady pomalu usínám. Je tady z nás nejstarší a co řekne si občas bereme i k duchu. Myslím nejstarší z našeho pokoje, abych mu tolik nekřivdil. ,,Super... Nějaký spací pořádek?" Zeptal jsem se, protože to tak děláme vždycky, aby to bylo fér. ,,Nespím s Jiminem!" Směje se Tae, ,,nemám náladu se nechat zkopat". ,,Vždyť spím jak mimino!" Odseknu mu. ,,No právě," odpoví mi s vyplazeným jazykem, jak na nějaké malé děcko. ,,Každý není tak líný i ve snu V!" Tomu už se musí Kookie zasmát. Ani se mu nedivím, ale docela mě to rozčílilo. Nemůžu za to, že mám pořád tolik energie. Pak si ze mě dělaj akorát srandu.

Skončili jsme hrou kámen, nůžky, papír. Tak to děláme vždycky, když se rozhodujeme kdo s kým bude.

    Odehrajeme tři kola, než je výsledek konečně půl na půl. Já a Kookie a Tae s Hobim. Kdyby byl V se mnou, tak bych si dal sakra záležet na tom, aby se ráno probudil na zemi.

    ,,Jimine, každý má svojí půlku". Mrkne na mě Kook a já mu za to pošlu pěknou vzdušnou pusu. U toho si dávám dost záležet aby to působilo alespoň trochu uraženě, ale myslím, že zrovna on se toho nijak nezalekne. Pusu mi s mrknutím vrátí a já se uculím. ,,Heh, nemůžu za to, že spím jak magor," bručel jsem.

    Lehnu si do postele a zavřu oči. Ještě vnímám to, jak si Kookie lehl vedle mě a Hobi zhasl světla. Pak už mám před očima jenom černo a Kookův dech na zádech.