EUPHORIA for Jimin [Jikook]

Kapitola 60

Jimin

~~~

Světla. Hodně světel. Hlasy. Čí? Milionů fanoušků. A kde to vlastně jsem?

Stojím na pódiu před stovkama fanynek a fanoušků. Společně s Kookim. Ruku v ruce. Líbáme se všem na očích obklopení kamerama. Nemám šanci se dostat z jeho sevření. Tae, Hobi a ostatní stojí jako kdyby viděli boží zázrak.

Do prdele... z toho bude problémů...
Ale když už, tak už a začnu ho líbat taky.

~~~

Když jsme vyběhli na podium, nic kromě světel kolem nebylo vidět. Kvůli světlům, co jdou přímo proti vám je nemožné vidět ARMY kolem, ale když zhasnou a rozzáří se celý stadion, vidíte každého jednoho člověka. ARMY bomby sebou hází do rytmu hudby a člověku nestačí nic jiného, než si to neskutečně užívat.

Jen jedna věc mi překáží. Jungkook. Jungkook a... Taehyung. Nemůžu se jim podívat do očí a už od tréninku jsem s nima nepromluvil, ani se na ně nepodíval. Vyloženě se tomu ani jeden nebránil. Že by spolu přeci jen byli tak šťastní, že na mě Jungkook nakonec už zapomněl?

Musel jsem se oklepat, protože za žádnou cenu nemůžu motat svůj osobní život s prací. Lehce se to řekne... ale tak jednoduché to v praxi není!

Mám takovou chuť se každou chvíli otočit za Kookiem, jestli na mě třeba jen na chvilku nekouká, nebo ke mně jde, ale nic. Celou dobu nic. Proč? Někdo si určitě všimne toho, že něco není v pořádku.

Hudba pokračovala dál. Všechno jsem zvládl, nic jsem naštěstí nepokazil a byl jsem za to na sebe víc jak hrdý! Popravdě, docela jsem se tomu divil. Taky, nemohl jsem nám to celé pokazil. Teď si to musím užívat víc, jak na 1OO%, protože potom, co skončíme, bude na mě čekat můj milovaný Luke, který se teď už určitě nemůže dočkat toho, až si do mého zadku vrazí svoje péro. No není to úžasná představa?

Bla, bla, bla...

Neměl bych se spíše soustředit na konzert?! Jimin, na radě je tvoje Serendipity!

Jungkook
,,Hej!" Zavolal na mě Tae, když byl Jimin zrovna na svém sólovém vystoupení a my ostatní čekali až přijdeme zase na řadu.

,,Co mám dělat?" Zeptal jsem se ho, když jsem poslouchal hudbu mého přítele. Tae se zašklebil; ,,Není to už jedno? Nikomu tím neublížíš. Joon-"

,,My dal víc než svolení." Nadechl jsem se, když jsem Taeho přerušil v tom, co chtěl říct. Můžu to udelat. Musím to udelat. Neď a nebo už nikdy. Všem je jasné, že tím spoustu lidí ztratíme, ale na druhou stranu tím spoustu lidí získáme. Budeme jim nějakým způsobem blíž. Je to těžké, když žijete ve světě jako já, Jimin a ostatní.

,,Nepřemejšlej na tím, to ti vždycky šlo nejlíp," řekl Suga, který ke mně přišel společně s ostatníma členama.

,,Notak, udělejme jim velké GRAND FINALE... víc se to posrat už stejně ak nemůže." Bouchl mě Hobi do ramene. Já se zasmál a zhluboka se nadechl. Jiminova část končila a na radě bylo další společné vystouení...

—————————————

Konec.

Konec dnešního večera a dnešního koncertu.

Jeden úklon, potom se otočit a uklonit se znovu. Lehké, že?

Jenže moje srdce buší jako splašené. Nemám sebemenší tušení, jak bude Jimin reagovat, ale nic horšího se mezi náma už stát nemůže, nebo snad ano?

Joon se na mě podíval a usmál se. Musím říct, že se mi ulevilo. Hned potom ke mně ostatní začali chodil a věnovali mi pořádné objetí. Jimin si toho nevšímal a byl připravený k odchodu, stejně tak, jako ostatní. Jenže... to jestě nevěděl, že ho odejít nenechám.

Všichni už rychle utekli a na podiu jsem zůstal jen já a kousek dál Park.

,,Jimin! Park JIMIN!" Zavolal jsem na něj přes mikofon a on se na mě okamžitě otočil. Konečně se na mě podíval. Zastavil se a já k němu přiběhl.

No... nemohl jsem na nic čekat, ne? Vzal jsem ho za zápěstí, jednou rukou mávnul na ARMY a bez dalšího čekání ho začal líbat.

Jimin
,,JIMIN, PARK JIMIN!" Uslyšel jsem za sebou a bez přemýšlení se otočil. Nenapadlo mě, že by mě mohl volat zrovna Jungkook, nijak jsem jeho hlas nevnímal, takže když jsem se otočil, atomaticky jsem k oné osobě udělal několik kroků.
 
Že je to Jeon mě napadlo až v době, kdy mě vzal za zápěstí. Hned na to se ke mě nahnul a naše rty si automaticky našly cestu k sobě.

Koutkem oka jsem uviděl Taeho, Joona a ostatní, jak se pomalu plíží k nám a upřímně, nevěděl jsem, co se jim asi tak může honit hlavou. Byli jsme kousek od back stage, ale stejně jsem se od něj nemohl pohnout. Chtěl jsem, ale prostě jsem se od něj nemohl odtáhnout.

Přemýšlím já vůbec někdy? Jak teď můžu být tak v klidu? Všude kolem jsou kurva lidi a ještě jedeme live. Kolik lidí tohle asi jako vidí? Tohle se kurva už nijak nezakryje!

Jsem já vůbec normální? Jeho jazyk a můj se proplítají mezi sebou a mít mikrofon blízko k puse, všichni by slyšeli moje lehké sténání.

Do prdele... z toho bude průser.

Yoongi
,,To jako od teď budeme muset snášet jejich šílený líbačky už i na veřejnosti?"