EUPHORIA for Jimin [Jikook]

Kapitola 64

                                                                                                                     Jimin
,,JIMIN-SSI!" Uslyšel jsem, když jsem byl k Lukovi zády a rukou mi začal zajíždět pod kalhoty. Rychle jsem se za tím hlasem otočil, dveře od záchodů se rozletěli a dovnitř vrazil Jungkook. Vyvalil jsem oči a skoro okamžitě jsem v nich mě slzy. Můj Jungkook za mnou přišel! Počkat, nejsem na něj náhodou pořád naštvaný?

    ,,Co to kur- Jimin!" Zakřičel, rozeběhl se k nám a silou odkoplul Luka na zem. Jeho telefon se zakutálel do jedné z kabinek a jeho zadní kryt odletěl a druhý konec místnosti. Prosím, ať je ten krám na kousky.

    Sám jsem se neudržel, padnou jsem na zadek a odšoupal se co nejdál od Luka. Nechtěl jsem se na to zvíře ani podívat. Co bych asi tak udělal, kdyby sem Jungkook nepřišel? Rval se s ním? Rozmlátil mu hlavu? Bože, při jeho velikosti bych byl první v neby já. A taky jsem skoro byl. Jak jsem ho mohl nechat, aby se mě dotýkal? Nechat to mě líbat u nás ve studiu a teď se k němu nastavit zády, jako bych na něj už jenom čekal!

    Jungkook se otočil od Luka, přišel blíž a kleknul si vedle mě. Objal mě jeho velkýma rukama a já se jako socha ani nehýbal. Nějak jsem potřeboval vstřebat to, co se to právě stalo.

     Jungkook mě hladil po zádech a do ucha mi šeptal ty nejladší věci, co z něj snad jen mohly vypadnout. To je tak... Jungkookovký...

    Jeho ruce měl pevně omotané kolem mého pasu a já svoji hlavu o chvilce zabořil do jeho krku. Ani bych slovy nepopsal to, jak jsem rád, že sem přišel. I kdyby kdokoliv... ale je to Jungkook. Ze všech lidí je to Jungkook, co pro mě přišel a já se teď cítím snad víc jak v bezpečí. Jako doma.

    Prstem mi dělal kroužky na zádech a já se uvolnil. Zhluboka jsem se nadech, pomalu se oddtáhl a podíval se mu do očí. ,,Co-co tu děláš?" Bylo první, co ze mě vypadlo.

    ,,Vážně, Jimin? Tohle je to, co mi řekneš jako první?" Zasmál se, ale hned přestal, protože pohled zamířili na mé kalhoty.

    ,,Dotknul se tě?" Zeptal se vážně, ale já zakýval, že ne.

    ,,Ne. Ne, bože ne!" Řekl jsem skoro jako v panice, že by mě snad kvůli tomu, kdyby se mě dotkl chtěl opustit. Kalhoty mi pomohl nasadit, nic neříkal, jen mi pomohl, nějakým stylem mě celého porovnal a potom se odstavil na nohy. Luke pořídil ležel na zemi a vyloženě se praštil do hlavy, protože se za ni držel a sem tam kopnul nohama. Co by se stalo, kdyby Kook nepřišel? Kdyby Luke nebyl takový pitomec a zamkl dveře?

Jungkook
Když jsem rozrazil dveře, dvakrát jsem nepřemýšlel na tím, co jsem to viděl, ale moje tělo zalila zlost. Někdo cizí se dotýká MÉHO Jimina?!

    Okamžitě jsem se rozeběhl jejich směrem a LUKA zkopnul na stranu. Ten to naštěstí nečekal a hned jak odpadnul na zem, otočil jsem se na Jimina a chtěl ho co nejvíc obejmout. V jeho očích byl strach. Jimin je silný, ale jako silák na světě by snášel tohle? Žádný. Prostě žádný, bože!

    Jimin dýchal zhluboka. Určitě proto, jak ho ten hajzl držel. Objímal jsem ho tak silně, až jsem se začínal bát, jestli mu nějak neubližuju, ale podle jeh reakce ne. Dlouho jsem ho pak nepouštěl a když se po chvilce sám odtáhnul, měl snad ten nejhorší dotaz na světě. Musel jsem se mu lehce zasmát.

    Prohlédl jsem si ho. Na krku neměl žádné značky, obličej nijak poškrábaný. Jen jedna věc mi probodla hruď jak šíp. Kalhoty měl stažené a snad každému by bylo jasné, že je tak nemá jen tak. Věděl jsem jistě, že mu nic neudělal, ale nějak se ho dotknou musel. Vyloženě nic nestihl. Každý by to poznal. Je to těžké vysvětlit... ale z jeho očí jsem to poznal jednoduše. I kdyby se stalo cokoliv... i kdyby... ne. Nikdy bych ho neopustil. Nedokázal bych to. Jimin je to nejdražší v mém životě.

    Pomohl jsem se mu znovu pořádně obléknout, potom jsem se zvednul na nohy a udělal několik kroků k Lukovi. Jako puzzle do sebe všechno zapadlo. I magor by si to kurva spojil. Kdo by asi dělal ty fotky?

    ,,Jimin, to Luke dělal všechny ty fotky?" Zeptal jsem se vážně, aby Jimin pochopil, že nechci slyšet žádné výmluvy. Jimin se na mě podíval, vyvalil jeho velké oči a zeptal se; ,,Jak-"

    ,,Jak to vím? Jimin, měl by ses naučit schovávat věci," řekl jsem a tak trochu doufal, že se nenaštve za to, že se mu hrabu ve věcech. I když to byl tak trochu omyl. A když mlčel, pokračoval jsem já.

    ,,Byl to Luke?" Zeptal jsem se znovu a přitlačil jsem na hlase.

    ,,B-Byl to Luke." Kývnul a podíval se do země.

    ,,Proč jsi mi nic neřekl? Jak dlouho tohle jako trvá?" Ptal jsem se dál a snažil se nezačít řvát. Jak mi tohle vůbec mohl zatajit?
   
    ,,Protože nehtěl, abys věděl, že ho opíchá někdo jinej." Nedával jsem pozor. Luke byl na nohou a v ruce měl-