EUPHORIA for Jimin [Jikook]

Kapitola 39

                                                                                                                   Jungkook

    Jimin si s líčením dával tentokrát pěkně na čase, až se Tae rozhodl, že pro něj zajde. Chtěl jsem jít já, ale Suga řekl, že by to tak trvalo akorát jednou tak dlouho a mezi tím, co jsem se s ním dohadovat, Tae nabral dráhu a šel pro Jimina namísto mě.
    Po chvíli se oba vrátili a focení mohlo začít. Jen se mi něco... na Parkovi nezdálo. Neměl úsměv na tváři a ani se na mě nepodíval. Co jsem zase udělal? Přísahám, tentokrat jsem v tom nevině...
    Nechal jsem ostatní odejít a Jimina zastavil. Vzal jsem ho za ruku a jemně ho na sebe otočil. ,,Děje se něco?" Zetal jsem se opatrně a druhou ruku jsem mu položil na tvář. Chim mi na ni položil tu svou a stiskl ji. ,,Ne." Usmál se a zavřel oči. ,,Nic se neděje! A teď jdeme, jinak bude Jin vzteky bez sebe!" Řekl, ruku mi ze sebe sundal a odcházel pryč.
    Tohle mě vůbec nepřesvědčilo, Jimin.

                                                                                                                     Jimin
    Vyšel jsem ven z maskérny a potom, co jsem se pokusil Jungkooka přesvědčit, že se nic neděje a že se mnou nic není jsem přišel k ostatním. Nejsem si úplně jistý, jestli moje přesvědčovací metoda zabrala, ale pro teď to můžu nechat být.
    Nastoupili jsme na plochu, kde nás budou fotit a po několika hodinách bylo hotovo. Všichni jsem se šli převléknout zpět do našeho oblečení a nachystali se na trénink, který byl hned potom.
    Koncert byl za rohem, takže jsme do tréninku dávali všichni všechno. Byl jsem odhodlaný tu zůstat až do večera a alespoň při našem nacvičování jsem nemyslel na to, co Luke udělal. Nebo co se ještě udělat chystá. Proč by to dělal? Myslel jsem si, že je to v pohodě chlápek.
    Nesmím si ho brát k tělu a rozhodně ho nesmím nechat si dělat to, co chce. Ve své podstatě je to můj podřízený a telefon by neměl mít u sebe povolený během pracovní doby...
    Zhluboka jsem se nadechl a když jsem byl na radě se zkouškou serendipity, hodil jsem Luka za hlavu a soustředil se jen na moje vystoupení.

    ,,Jimin." Zavolal na mě chvíle Kookie a objal mě. ,,Kookie~" Brouknul jsem a hlavu mu zaboril do hrudi. ,,Něco se děje, že ano?" Zeptal se znovu a mě polila úzkost. Nechci mu to říkat. Tohle je můj problém a nechci aby si dělal zbytečně starosti. ,,Říkám pravdu! Nic se neděje." Odpověděl jsem mu a hlavu z jeho hrudi nezvedal. Ruce jsem měl obtočené kolem něj a on ty své měl na mých bocích. ,,Jen jsem nervózní..." Vypadlo ze mě po chvilce. ,,Konzert, zkoušky, focení... asi jsem jen unavený." Řekl jsem a doufal, že se nebude dál strachovat. ,,Dobře." Řekl a odtáhl si mě od sebe. Ruce položil na má ramena a stiskl je. ,,Víš, že mi můžeš říct cokoliv." ,,Hmm~" Brouknul jsem a našpulil pusu jako gesto, že mě má políbit. Kookie se usmál, sklonil se ke mně a jemně mě políbil na ústa.
    Když jsem se od něj odtáhl, vzal jsem ho za ruku a táhl ho pryč z BH. Chtěl jsem už vypadnou, co možná nejrychleji, abych nenarazil na Luka. Nimimalně ne v dobu, kdy jsem společně s Jeonem. Jenže...mám já někdy štěstí?
    Byli jsme už u východu, když jsme tam na něj narazili. ,,Park Jimin." Řekl a usmál se na mě. ,,Luke." Úsměv jsem mu opětoval a snažil se pokračovat dál, jenže on nás stejně zastavil. ,,Jimin, potřeboval bych s tebou mít krátkou konzultaci ohledně nadcházejícího focení, byl by problém teď? Nebude to trvat dlouho." Řekl a úsměv ho neopouštěl. Parchant. Je mi jasné, že to žádná konzultace nebude.
    Podíval jsem se na Jungkooka a řekl mu, ať jde napřed, že budu hned u něj. Musel na mě počkat, protože máme znovu společné auto a ostatní už jsou podle mě pryč. Komu by se taky chtělo čekat? ,,Deset minut." Zopakoval jsem s důrazem a mávnul na Kooka, že může být klidný, že budu hned u něj. Chtěl jít se mnou, ale protože mi bylo jasné, kam Luke míří, nesměl jsem mu dovolit jít taky.
    Zavedl mě do jedné z konferenčních místností a popravdě ani netuším, jak někdo jako on má vůbec přístup k tomuhle místu.
    ,,Tak?" Zeptal jsem se a nezpouštěl z něj oči. Stál ke mně zády a z hluboka se nadechl. ,,Líbili se ti aspoň?" Řekl mile, když se na mě otočil. ,,Co?" ,,Ty fotky. Dal jsem si záležet." On je z toho snad nadšený? ,,Proč si je dělal?" Zeptal jsem se ho a ruce si překřížil na hrudi, abych nepůsobil tak nervózně.
    ,,Měl bych pro tebe nabídku." Řekl a přišel ke mně blíž.
    ,,Co kdyby-"

————————————
HI!
Nevím, jak budu stíhat další část příběhu, ale budu se snažit ji udělat co nejdříve!
Každopádně, všem přeju Veselé Vánoce <3