EUPHORIA for Jimin [Jikook]

Kapitola 8

Jimin
Na obědě jsem seděl vedle Taeho. Sám mi řekl, ať k němu jdu a protože jsem nechtěl dřepět vedle Kooka, tak jsem šel. Jungkook jenom protočil očima a sedl si vedle Jina. Jak šlechetné gesto. Pff.

    Hobi mi přinesl talíř a já si na něj dal první kousek sýrové pizzy. Nikomu z nás se vařit nechtělo, takže je Joon objednal po telefonu.

    S nikým jsem nemluvil, protože mi bylo hrozně trapně. Vím, že nikdo z nich přesně neví, co jsme dělali, ale jejich výrazy mluví za vše. No, a pak to Jin rozsekal.

    ,,Jungkook, už sis konečně ukousl?" Zeptal se. Okamžitě mi bylo jasné kam tím míří a moje tváře začaly byt šíleně horké. Bylo mi tak trapně.

    ,,Příště to tak snadné mít nebude," odpověděl Kook. To už jsem pomalu praskal hanbou. Je mi jasný, že tady všichni ví co spolu máme, ale mluvit se o tom nemusí! A už vůbec ne mezi členy!

    Tae mi dal ruku kolem ramen, ale hned jsem mu ji setřásl. Na to už se naštěstí znovu ozval Hobi, jestli si někdo nedá něco sladkého. Kývnul jsem a za chvilku jsem měl před sebou pěkný kus dortu. To už byl Kook, soudě dne jeho spokojeného výrazu, po jídle a šel si lehnout na gauč. Jídelnu a obývák máme spojený.
   
    Jin odešel za Yoongim do kuchyně a Hobi, V a Joon odešli zpět do svých pokojů.  Skoro jsem ani nemrknul a byl jsem v místnosti sám s Kookim.  Ten se na gauči věnoval pouze svému telefonu a na mě se ani nemrknul. Co mu zase přelítlo přes nos...

    Tomu děcku se mění nálada snad z minuty na minutu.

    Zvedl jsem se od stolu a namířil jsem si to k němu.
   
    Zvedl jsem mu nohy a posadil se na jednu stranu pohovky. Jeho nohy jsem si položil na svá stehna. Ten si mě ale pořád nevšímal.

    ,,Kookie..." oslovil jsem ho. Nic. Jenom zvedl jedno obočí jako gesto abych pokračoval v mluvení. Vážně nevím co ho přimělo mít takovou náladu. Nic se nestalo... Rozhodně ne od doby, co jsme odešli z našeho pokoje.
   
    ,,Nechceš mi říct, proč se chováš jako bych tu nebyl?" Zeptal jsem se. Jen tak čistě ze zvědavosti.

    ,.Připadá ti, že se chovám jako bys tu nebyl?" Odpověděl a konečně se na mě podíval.

    ,,Kdybych se choval, jako že tu nejsi, nedělal bych tohle," zašklebil se a jedno jeho nohou mě dloubnul do mé věcičky.

    ,,K-Kooku!" Okřiknul jsem ho.

    ,,To ti tak vadí, že jsem seděl vedle Taeho?" Prsknul jsem na něj. A hele, trefil jsem se. Hned jak jsem to dořekl, otočil se zpět ke svému telefonu a nohou mi pořád dráždil rozkrok.
   
    Když jsem cítil, jak začínám tvrdnout, strčil jsem do něj aby toho nechal.

    ,,Proč ti tak vadí, že jsem si sedl s ním? Je to můj nejlepší kámoš," špulil jsem rty a to se mu vážně nelíbilo. Zvedl se a než jsem se nadál, byl jsem přiražený ke dnu gauče.
   
    ,,Nejsem já snad tvůj milenec? Proč se pořád chováš jako bysme spolu nic neměli?" Mračil se. Jeho silou se tlačil na mou hruď. Můj dech byl jako vyřazený.

    ,,Nemůžu se přede všemi chovat, jako když tě milu-... AH!" Nad tím slovem jsem se zasekl. Nikdy jsem mu to ještě neřekl a teď by mi to mělo vylítnout jen tak z pusy? Jimine! Sakra! Ale vážně ho miluji... nejspíš. Moje srdce je pod ním jako splašené a nechce se nechat uklidnit.

    ,,Nechceš dokončit větu?" Ozval se Kook. Jenže to jsem otočil hlavu a přitiskl ji k polštářku, co se válel na pohovce. Ne, ne, ne! Jsem úplně rudý.

                                                                                                     Jungkook
    Nejsem na něj nijak naštvaný nebo nabručený. Yoo, trochu mě sere, že si nesedl ke mně, ale to se snad dá rozdýchat. Jenže Jimin je schopný spousty věcí když je zrušený, tak proč toho nechat zrovna teď.

    ,,Nemůžu se chovat přede všemi jako když tě milu..." zasekl se, ale já jsem chtěl slyšet všechno.

    ,,Nechceš dokončit to, co jsi chtěl říct?" Brouknul jsem na něj. Jimin vypadal vážně v šoku, jako by nechtěl být první co to řekne. Chci aby se mi Jimin úplně podřídil.
   
    Ten se zatím podemnou přetočil hlavou a zabořil ji do polštáře. Byl tak hrozně roztomilý, až jsem v sobě musel potlačit nutkání narvat mu můj penis do té jeho perfektní dírky.
   
    Rukou jsem si ho natočil zpět k sobě a manul jsem se k němu blíž pro polibek. Jimin se tomu nijak nebránil a rovnou mě pustil dovnitř. Naše jazyky se proplítaly a Jimin začal vydávat jemné hekání do mé pusy. Vážně jsem měl chuť si s nim užít, ale zrovna obývák, když jsou všichni doma, nebyl nejlepší na sex.
   
    Z našeho mazlení nás ale vyrušil Jin, který se sem přiřítil z kuchyně.

    ,,Heeej!" Prsknul.

    ,,Nemáte na tohle vlastní pokoj?" Řekl. Nebyl naštvaný, spíš v byl jeho tónu byl slyšet jasný sarkasmus. Kdyby nepřišel, tak nevím co bych Jiminovi ještě udělal, takže jsem mu za to možná i vděčný. Jimin-si by mi to pak už snad nikdy neodpustil. Párkrát jsem na něj ještě zabručel a zakrýval jsem svým tělem to šíleně červené Mochi podemnou. Ten by snad studen mohl i bouchnout, kdyby to bylo možné.
   
    Pak už Hobi odešel a zůstali jsme tam zase sami.