EUPHORIA for Jimin [Jikook]

Kapitola 38

                                                                                                                              Jimin
     Kdo by byl schopný dělat takové fotky? Nejsem blbec, je mi jasné, že to musel být někdo, kdo je celý den blízko nás. Nikdo z naší skupiny by tohle neudělal. Kdyby si ze mě chtěl Tae dělat srandu hned bych to na něm poznal. A i kdyby ne, celý den sem nikdo kromě mě nešel. Nebo snad jo?
    Stále jsem stál na místě jako z kamene a pořád dokola jsem přejížděl jednu fotku podruhé. Vždyť jsou všechny dělané až v dobu, kdy ve studiu nikdo nebyl...
    ,,Jimin!" Jungkook? Úplně mě vytrhl z přemýšlení a co nerychleji jsem všechny fotky i s obálkou schoval pod deku. ,,K-Kookie!" Usmál jsem se a rozešel se k němu. ,,Děje se něco?" Zeptal se a podíval se za mě na mou postel. Snad si ničeho nevšiml, ne?
    ,,Nejsi hotový nějak podezřele rychle?" Zeptal jsem se, rukama jsem ho objal a políbil ho. ,,No ne~" Brouknul. ,,Tohle je snad nějaká odměna? Takový bys' mohl být častěji." ,,Jaký?" ,,Momentálně jsi mě pozval do postele, ne?" Kook měl na tváři úsměv od ucha k uchu a já zčervenal. Ani jsem nemrknul a už sem s ním byl u něj v pokoji na jeho posteli. Ležel jsem pod ním a nechal se laskat. Nemůžu mu o tom říct. Co když je to jen sranda? Dělal by si akorát starosti...
    Celou noc jsem se na to snažil nemyslet a vnímat jen doteky mého milovaného. Jeho dech, jeho horký penis uvnitř mě...

    Když jsem se ráno probudil, postel vedle mě byla prázdná. ,,Jungkook..." Zavolal jsem, ale kvůli mému rannímu chraplavému hlasu by to mohl slyšet akorát někdo kdo by byl hned vedle mě.
    Zvedl jsem se a posadil se na postel. Byl slyšet proud vody z koupelny, takže má otázka kde je můj milenec byla vyřešena.
    Vzal jsem ro ruky mobil a  zkontroloval čas. Zbývala už jen hodina do začátku dalšího focení, takže jsem se okamžitě zvednul a vběhl do mého pokoje, kde jsem se chtěl umýt a připravit. Jungkooku, taky jsi mě mohl vzbudit!
    Jenže hned potom, co jsem otevřel dveře do mého pokoje jsem si vzpomněl na tu obálku co jsem u sebe včera večer našel na posteli. Přišel jsem k ní a nadzvedl deku. Uuuf... ulevilo se mi, když byly fotky na stejném místě a vyloženě je nikdo neviděl. Nikdo je nesmí najít. Ani Jungkook. Vysprchoval jsem se, oblékl a přidal se k ostatním, když byli připraveni na odchod.

,,Park Jimin, jsi další!" Zavolal na mě Luke, když už jsme byli ve studiu a chystali se na focení. ,,Jimin." Oslovil mě mezitím Kook. ,,Děje se něco?" Zeptal se. ,,Už od rána nad něčím přemýšlíš." Kookie! ,,Ne..." Opověděl jsem, ale vyloženě ho to nepřesvědčilo. ,,Jimin, je mi jasné, že se něco stalo." Ah... jak moc bych mu to chtěl říct! Ale NE. Jestli je to něco vážného, musím to vyřešit sám a netahal do toho ostatní. Třeba to byl oravdu jen hloupý vtip a akorát bych Kookieho znepokojoval. Sklonil jsem se a dal mu malou rychlou pusu na tvář. Kook se usmál. ,,Nic se neděje." Řekl jsem a odešel za Lukem, který na mě už dávno čekal.
,,Dobré ráno." Pozdravil. ,,Luke?" ,,Hm?",,Zůstáváš ve studiu i po ukončení tvé směny?" ,,No... někdy ano. Kdo by ne?" Zasmál se a začal mi nanášet pudr. ,,Proč?" Proč? Já sám ani nevím, proč jsem se ho zeptal? ,,Jen tak." Vypadlo ze mě nakonec a zavřel jsem oči. V podstatě jako vždy, když mě připravuje. Jeho tahy štětečky po mém obličeji jsou příjemné a popravdě mě často uklidní. Každý má jinou úchylku.
Luke celou dobu nic neříkal. Normálně toho namluví hodně, ale tentokrát se mu do toho vyloženě moc nechce. Stalo se něco? Luke potom něco zavřel, takže mě napadlo, že už má hotovo, ale nebylo to tak. Zvedl jsem hlavu a chtěl se na něj otočit, ale jeho ruce mě zastavili a namířil mě před sebe na srcadlo, kde jsem ho viděl jak si mě bez výrazu v obličeji prohlíží. Neměl jsem z toho dobrý pocit, ale co by mi asi tak tady chtěl udělat? Je to dobrý člověk , nebo ne?
,,Jimin." Začal s já se zatřásl. Jeho hlas byl hluboký, takový jsem u něj ještě neslyšel. Naklonil se k mému uchu a usmál se. ,,Krásně voníš." Prosím?! Jeho ruce jsem měl stále na mých tvářích a nechtěl se pustit. ,,L-Luke? Hej-" ,,Našel jsi dárek? Moje mistrovské dílo." Usmál se, pustil mě a odtáhl se. Mistro- fotky?! Rychle jsem se na něj otočil a chtěl začít mluvit. ,,Proč jsi-!" Nestihl jsem nic říct, protože do místnosti vběhl Tae. ,,Jimin! Dělej, zase se čeká jen na tebe!" Křiknul po mě a já jsem na něj jen nevěřícně koukal. ,,Ah, ahoj, Luke!" Mávnul potom na toho muže předemnou se kterým budu mít vyloženě ještě hodně problémů. ,,J-jdu..." Vykoktal jsem a pomalu jsem odešel. Naposledy jsem se za ním otočil a pak za sebou zavřel dveře. Ty fotky nebyly žert.