EUPHORIA for Jimin [Jikook]

Kapitola 57

                                                                                                                      Jimin
    Tři dny. Tři dny jsem s nikým pomalu nepromluvil. Můj pokoj na nahromaděný růžema, plyšáčkama...

    Ale stejně jsem s ním za celou dobu nepromluvil ani slovo. Má to cenu? Co mi těma věcma musí dokazovat? To si jako myslí, že za ním jeden den příletu jako 'Jungkookie! Omlouvám se, že jsem tě ignoroval! Vůbec mi nevadí, že spíš s Taem! Jen klidně pokračujte za mými zády, mně to nevadí! Jen o sobě dej někdy vědět a když si i vzpomeneš, řekni mi, že mě miluješ!' Vážně? NE.

    Jestli mi to chce vysvětlit, měl by přijít s něčím jiným, než s kytkama.
  
    Od neděle jsem doma a už dnes máme koncert. Kvůli tomu, že Jin řekl, že jsem nemocný jsem musel zůstat doma a i přes to, že jsem se bál o to aby Luka nenapadlo naše fotky vypustit do světa, nic se naštěstí nestalo.

                  Flashback
   
    ,,Jimin, Luke s tebou chce mluvit." Volal mi v pondělí Jin, kdy jsem se k nim už podruhé nepřidal na trénink. Stále mi nebylo dobře a popravdě jsem vděčný, že jsem mohl zůstat v posteli.
    ,,Ano?" Nadzvedl jsem obočí, když jsem uslyšel jak Jin předal mobil dál.
   
    ,,Slyšel jsem, že moje baby je nemocný..." řekl a moji horečku tím snad ještě zhoršil. Okamžitě se mi začala motat hlava a musel jsem si sednout. ,,Musím zůstat doma," odpověděl jsem mu.
   
    ,,Prý jsi naštvaný na Jungkooka? Tím se ti volba zlehčuje..."

    ,,Ve čtvrtek se vracím," řekl jsem, protože jsem si s mou odpovědí byl víc než jistý. Jungkook má Taeho. Já? Nemám momentálně nikoho. Teda - miluju Jeona víc než cokoliv na světě, ale co teď mám asi jako dělat? Alespoň u toho nebudu mít tak špatný pocit, když to Jungkook může dělat s někým jiným taky.
   
    ,,Počkej na mě do čtvrtka."

    ,,Dobrá volba, baby... AH! Takže zvolíš svůj běžný make-up?" Hodně rychle změnil téma, vyloženě se Jin vrátil pro telefon. ,,Uhm. Dobrá, moc děkuji, uvidíme se před koncertem. Uzdravte se," řekl a zavěsil. Ani jsem se nemusel loučit.
   
    Srdce jsem měl jak z kamene. Proč to muselo dopadnout takhle?

                  Flashback end

    No a dneska... dneska se s ním 'konečně' uvidím. Co když... co když se z něj vyklube dobrý chlap?
   
    Abych byl upřímný... jsem rád, že mi ty růže posílá. Posílá - nosí je sem v noci, když spím. Teda, Kookie si myslí, že jsem vzhůru, ale ten blbeček hned první den, kdy se mi tady objevil puget růži zakopl o můj noční stolek. Moje srdce se při jeho sladkosti rozteklo. Až mě napadá, jestli jsem si ho opravdu neměl vyslechnout?
   
    Jenže teď už je pozdě. Každou chvíli Joon zavelí a všichni se společně přemístíme na stadion. Kvůli tomu, že jsem nebyl schopný trénovat, to musím dneska dohnat. Všechno si pamatuju, jsem si sám se sebou jistý. Musím se prostě nadechnout a jít s proudem. Nesmím ostatní zklamat. V ničem.

                                                                                                                  Jungkook
    Celé tři dny se mnou nepromluvil. A divím se? Zasloužím si to. Pokaždé, když kolem sebe projdeme si připadám jako vzduch. I když na něj začnu mluvit, hned se sebere a odejde. Ani mi nedá prostor mu to vysvětlit!
   
    Už nevím jak lépe ho přesvědčit. Za par hodin vystupujeme a vůbec se mi na stage nechce s tímhle těžkým srdcem. Jak si to mám užít? Bez Jimina...

    Seděl jsem v klidu na gauči a projížděl jsem Twitter, když ke mně přišel Jin a táhl za sebou Taeho.
  
    ,,Sednout." Zavelel. Já a V jsme teda seděli vedle sebe.
  
    ,,Někdo z vás mi řeknete, co jste udělali? Náš byt voní jako parfumerie kvůli těm pitomejm kytkám a vyloženě v tom máte prsty oba. Takže?" Začal Jin, ale ani jeden z nás mu na to nic neodpovídal. ,,Všem je jasné, že vás dva - speciálně tebe, Jungkook - Jimin ignoruje." Oba jsme ztěžka polkli a vyměnili si pohledy.
   
    ,,Jak jsme pili..." začal Taehynug, ale já ho hned přerušil; ,,Jimin nás načapal," vyvalil jsem. Jin očividně chvilku přemýšlel apak vyvalil oči.

    ,,Vy dva jste spolu spali?!" Zakřičel, až jsem ho musel rukou umlčet.

    ,,NE! Právě, že ne!" Opravil jsem ho okamžitě a když jsem si byl jistý, že Jin nezačne znova křičet, pusu jsem mu pustil a znovu se posadil.
   
    ,,A tohle je teda způsob, jak to řešíš? Kytkama?"

    ,,Co jsem měl dělat jiného?" Prsknul jsem po něm a opřel se o pohovku. ,,Jenže se mnou stejně nemluví. Ani s Taehyungem. Co mám asi tak dělat?"

    ,,A neříká si právě to samé Jimin? 'Co mám asi tak dělat?' Jak by ses tvářil ty, kdyby jsi někoho načapal, jak si to s někým nerozdává?" Vyvalil na mě Seokjin a měl svatou pravdu. Rukama jsem si promnul obličej.
   
    ,,Co mám dělat?" Zeptal jsem se a vsadím se o cokoliv, ale musel jsem znít vážně zoufale.
   
    ,,Jít s tím ven." Ozvalo se z druhé strany místnosti. ,,Joon." Přišel k nám a stoupl si vedle Seokjina. ,,Mluvili jsem o tom." Jin a Tae o tom nevěděli a vypadali překvapeně.

    ,,Teď? Když jsi nejsem jistý, že se mnou vůbec bude chtít ještě zůstat? AU! V!" Tae mě praštil přes hlavu.

    ,,Proč by s tebou asi jako nechtěl zůstat?! Posrali jsme to oba a oba se mu musíme omluvit! Teď je na to ta nejlepší doba!" Nejlepší doba?

     ,,Tae má pravdu. Jestli si chceš Jimina znovu získat, jak jinak mu to dokázat, než s tím jít ven?" Joon... nad tím jsem se musel zamyslet.  Už dlouho jsem o tom chtěl s Jiminem mluvit, ale ještě nikdy nebyla ta správná příležitost. Co když se naštve ještě víc? Co když bude chtít odejít?
  
    ,,Jungkook." Zvedl jsem hlavu a podíval se Joonovi do očí. ,,Je to to nejlepší, co teď můžeš udělat. Máš můj souhlas," řekl a snad od nikud se objevil Yoongi a Hobi.
   
    ,,Jsi idiot, Jungkook," zabručel Suga a Hobi mu na o kývnul.
   
    ,,Máš náš souhlas."