EUPHORIA for Jimin [Jikook]

Kapitola 70

Jimin
    Všechno se stalo tak brutálně rychle! Nejenže Luke sedí na několik let za mřížema, ale i já se - snad samozřejmě - cítím snad lépe, než kdy jindy. Ještě včera večer jsem usínam mezi Taem a Jungkookem, ráno jsem pak oba jak nějaká jejich matka budil a potom jsme všichni šli do BH řešit můj a Lukův případ. Vlastně, jediné, co jsem měl udělat bylo to, aby jim poslal nejlépe všechno, co nafotil a mně se dostalo do ruky, řekl jim celou mou část příběhu a bylo to. BH za mě naštěstí vyřešil i všechny ostatní papíry a já byl v podstatě volný. Jungkook byl stále po mém boku a neuvěřitelně mě podporoval. Uteklo od toho všeho jen pár hodin a stále... ah... možná to nejhorší na mě - na NÁS ještě čeká. A co jiného by to mohlo být, než moje a Jungkookova líbačka. Popravdě, i když se bojím všech těch reakcí, jsem za to svým způsobem rád. Nebudeme se muset chovat jako že spolu vůbec nic nemáme. Budeme snad jako volní. Bude jedno, kdy ho obejmu, nebo on obejme mě. Všichni to už budou vědět. Všichni už to vědí.
    
    ,,Jimin, pojď si k nám sednou a nestuj u dveří jako bez duše!" Zavolal na mě od naší modré pohovky v jedné s našich místnosti v BH budově Jin. Nadechl jsem se a kývnul. Právě teď měla nastat ta chvíle, kdy zjištíme, kolik sociálních síti kvůli nám spadlo. Beze srandy.
   
    Pomalu jsem došel k ostatním, místo jsem si našel vedle Jungkook, protože se to zrovna týkalo především nás dvou a chytil jsem ho za ruku. Jungkook mě pro změnu objal kolem ramen a přitáhl nás k sobě se slovy, že se vážně ničeho bát nemám. Že jsme v tom všichni a všichni - minimálně naše rodina - nás v tom jen a jen podporuje. Nevěděl jsem, jak se na to všechno tvářit. Možná jsem i sem tam zapomínat na to, jak se vůbec dýchá, když Namjoon začal otevírat jeho notebook a připravil televizi k tomu, aby ta dvě zařízení propojil k sobě kvůli tomu, že na tu spoušť uvidíme akorát všichni lépe. Spoušť. Park Jimin, nemůžeš alespoň na chvilku myslet pozitivně? Ne všichni na světě jsoum homofobní a už dávno jako Jikook podporovala...
   
    Jak jsem zvedl oči od sveho klína, musel jsem se tiše zasmát. Jin a Yoongi se snažili Joonieho odehnat od elektronik s tím, že ještě něco rozfláká a že další noťas sebou nikdo nemá. Jako by nám ho náš manažer nemohl půjčit. Ah, kde vlastně je?
   
    ,,Neměl by tu být i manažer? Nebo Pd-" začal jsem, ale jak Hobi zaklepal hlavou, zase jsem zavřel pusu.
   
    ,,Tohle je momentálně jen náš problém. To, na čem se dohodneme... až to oznámíme. Jimin, všichni jsme tak nějak věděli, na co se Jungkook chystá," odpověděl mi Namjoon, který si sedl do rohu místo Jina, který se přihlašoval na Twitter. Na tu nejhorší a zároveň nejlepší appku. Malinko mě to zarazilo, ale ne, že bych byl nějak naštvaný nebo uražený, jen; ,,Všichni jste věděli, že mi chce Jungkook ukousnout jazyk na podiu?" Vypadlo ze mě a zamrkal jsem. Tohle teda bylo pěkný. ,,Už to tak bude. Kdyby jsi ho jen viděl, jak králík v brnění, když si pro to šel!" Smál se Hobi a ostatní se tak nějak přidali. I já jsem neododlal. Po tom, co mě můj přítel zásoboval růžema bylo tohle spojení dvou úplně odlišných věcí vtipné. Takový romantik a přeci jen vojáček, hm? Mimochodem, k tomu se chci také dostat, ale to s ním potrebuju chvilku o samotě. ,,Hmpf..." odfrknul si Kookie vedle mě a pevně mě stiskl. Asi jsem začínal být na jeho síle pěkně závislí. Neříká se tomu už úchylka? Uh.
   
    ,,Ták! Všichni se nadechneme a jdeme se na to juknout~" Brouknul Yoongi. Mrknul směrem ke mně, asi abych nebyl tak napjatý. I Jungkook se zdál být opravdu uvolněný. Že bych nad vším jen zbytečně moc přemýšlel?

Jungkook
    Je možné být takle nehorázně v hajzlu?!
   
    Nemyslela jsem si, že by to zrovna pro mě byl takový problém, ale jak se blížila ta chvíle, kdy na nás měly vyskočit všechny ty reakce- AHH! Rukou jsem si projel ve vlasech, jako to dělá často Jimin a začal poklepavávat nohou. Jako to dělám často já...
    
    Sice jsem to já, kdo s tím líbacím nápadem přišel, ale stejně jsem nebyl klidný. Nevěděl jsem, jak se po tom, co se nám všechno ukáže před očima zachová Jimin. Nechci, aby z toho nějak vyšiloval. A už vůbec nechci, aby si bral za vinu to, že nás určitě budou nějaké fanynky nebo fanoušci nesnášet. Všichni jsme ale věděli, že to jednou přijde a čím dřív, tím možná... i líp. Budou tu nový lidé, kteří nás budou podporovat tak, jako nikdy a otevřou se nám dveře do... našeho lepšího světa. Od teď můžu mít Chima u sebe kdykoliv budu chtít a nebude se kolemmuset chovat jako blbec a samotného se od něj odhánět. Tohle na tom bylo tak uvolňující, že mi nakonec po tom, co jsem si zapřemýšlel bylo snad jedno, co si o nás bude kdo myslet.
    
    Letmo jsem se podíval na Jimina. Ten vypadal, jako by se chtěl zahrabat někam hluboko do gauče a už nikdy nevidět denní světlo. Pevně jsem ho proto stiskl na ramenou a přitáhl ho blíž. Vyloženě to zabralo, uvolnil se. Alespoň malinko.
   
    ,,Tak děcka, nastražte oči, jedeme na horskou dráhu," ozval se po chvilce Jin a na telce se hned ukázalo několik prvních příspěvků
Do prdele...