EUPHORIA for Jimin [Jikook]

Kapitola 24

Jimin
    Během čekání, než půjdu na řadu, jsem vyloženě usnul. Tohle se ti vážně povedlo, Jimine. Hobi do mě štouchal ať konečně zvednu prdel a jdu za Lukem.

    Hobi taky vypadal spokojeně. ,,Je to v pohodě. Mazej, chce se mi spát. Jinak pojedeme bez tebe."

   ,,To si jen zkuste." Zamračil jsem se a šel si sednou. Luke si mezitím vzal do jedné ruky to, co bude aktuálně potřebovat a druhou si brohrábl vlasy.
   
    ,,Unavený?" Zeptal se tím jeho děsně hlubokým hlasem. Měl pěkné tělo - podle stínů z jeho bílého trička - takže určitě musel posilovat. ,,Hm... kdo by nebyl," odpověděl jsem jednoduše. Zavřel jsem oči jako vždycky a snažil se nevnímat okolí. Při focení u toho dost často usínáme. Vážně to musí být někdy sranda se na nás koukat. Taky docela lituju všechny maskérky. Vážně, s náma je někdy práce.
   
    ,,Oblíbená barva?" Vypadlo z něj potom. Musí se pořád na něco ptát? Neodpověděl jsem mu. Jen jsem měl pořád zavřené oči a viděl se v posteli. ,,Musím tě udržet při životě. Když usneš, bude mi to trvat o to dýl tě nalíčit," řekl. V jeho hlase byl patrný úšklebek na jeho tváři. Ale má pravdu. Otevřel jsem oči a podíval se do zrcadla.
  
   ,,Asi žlutá," odpověděl jsem nakonec. Na jednu stranu, proč s ním nenavázal lepší vztahy, když s námi bude s největší pravděpodobností do budoucna pracovat pomalu každý den.

     ,,Hezká barva."

    Usmál jsem se a zase oči zavřel. Zhluboka se nadechl a snažil se neusnout. Co bych pro něj neudělal.
   
    ,,Jimin!" Křikl na mě Hobi. Otočil jsem hlavu a podíval jsem se na něj. ,,Pro Kooka!" Řekl a nastavil na mě telefon. Usmál jsem se a udělal z ruky srdíčko. Hobi mě vyfotil a vyloženě to poslal Jeonovi. ,,Aspoň to bez tebe možná přežije," zasmál se.

Jungkook
*cink*

    Vzal jsem do ruky telefon a doufal jsem, že je to správa od Jimina, že už jsou na cestě domů. Ale byl to jen Hobi.
   
    Rozklikl jsem zprávu. Byla to fotka Chima. Roztomilý... Pomyslel jsem si. Hned jsem si ji stáhl a uložil k sobě to složky. To kdyby někdo někdy viděl, nevím co by si myslel.
   
     Tae se nahnul přes moje rameno. Okamžitě jsem mobil zhasnul a otočil se na něj. ,,To byl Jimin a ten nový maskér?" Zeptal se. ,,Hm." Tae mě objal zezadu kolem krku a hlavu si položil na tu moji.
   
    ,,Jimin je vážně roztolimý," brouknul. ,,Hezky si ho hlídej, jinak ti ho sežeru!" Zasmál se a štípl mě rukou do tváře. Odtáhl se a já se otočil směrem k němu. ,,Moje Baby je moje Baby," řekl jsem a škodolibě se usmál.
   
    ,,Co si myslíš o tom novém maskérovi?"

    ,,Nevím. Viděl jsem ho jen dneska a ještě s ním ani nemluvil," odpověděl jsem mu. Na to mi přišla další fotka od Hobiho. Tentokrát na ní byl on s Jinem.

    ,,Vypadá to, že ti dva jsou hotoví. Není to špatný. Vypadá to vážně dobře!" Zaculil se Tae. ,,Máš pravdu. Vážně to vypadá pěkně. Zítra jsme na radě my. Jsem zvědaví co na nás vymyslí."
   
    S Taem jsme se rozhodli udělat si něco k večeři. Já ani V toho moc uvařit neumíme a nikoho jsme otravovat nechtěli, takže nejjednodušší způsob, jak si obstarat jídlo, je prohrabávat ledničku a dát si naše oblíbené co dům dá. Nebo si něco objednat, ale to bych radši počkal na ostatní.
   
     Dali jsme si salát a zapli telku. Nevěděl jsem co dělat a spát se mi nechtělo. Tae se ke mně otočil a opřel si hlavu o moje rameno. Nechal jsem ho a svoji rukou jsem na oplátku já jeho obejmul kolem ramen.
   
    Ani jeden z nás nic neříkal. Takhle to s náma dřív bylo často. Následovalo líbání a mazlení... skoro jako by se mi po tom začalo stýskat. Zmáčkl jsem mu rameno a Tae sebou škubnul.

    ,,Děje se něco?" Zeptal se.

    ,,Ne." Vzdychnul jsem. ,,Už by se mohli vrátit," vydechl jsem a zajel jsem hloubš do gauče. ,,Jimin ti nikam neuteče." Zasmál se. Má pravdu. Fuu. Jsem jak nějaká náctiletá holka.
   
    Objal jsem Taeho obouma rukama a dál se díval na film.

Jimin
    Už to trvá pěkně dlouho... Záda už mě bolí a zadek necítím taky. Jenže by bylo vážně divné si pod sebe jen tak hodit polštářek. Ani nevím, kde bych ho tady sháněl.
   
    ,,Myslím, že mám hotovo," řekl pak Luke konečně. Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Vážně, vypadá to vážně dobře. Musel jsem se usmát.

     Luke taky vypadal spokojeně. ,,Spokojený?" Zeptal se a hrdě se na mě podíval. ,,Nebyl bych, kdybych se neusmíval," zavrtěl jsem hlavou a opatrně se zvednul se židle. Jenže jak se dalo čekat, spodní částí mi znovu projela bolesl a moje kolena se podlomila. Chtěl jsem se něčeho chytit a jako první věc, co mi přišla pod ruku, byl Luke. Chytil jsem se ho a on mě podepřel. ,,Um- všechno v pořádku?"

    ,,Ah- Jo, nic to není. Jen... jsem zakopl?" Bože Jimine! Větší blbost jsi říct nemohl. ,,Dobře," odpověděl mi a já se ho pustil. Urovnal jsem si oblečení a omluvil se.
   
    Mávl jsem na Jina a Hobiho, že můžeme odejít.

    Když jsem se otočil zády a byl u dveří, Luke se mě na něco zeptal. ,,Máš přítele?"

    ,,P-prosím?" Moc jsem ho neslyšel, protože z druhé strany na mě křičel Jin ať už si pohnu, ale byl jsem si skoro jistý, že jsem slyšel slovo přítele.
   
    Nechtělo se mi nad tím přemýšlet. Hodil jsem to za hlavu a běžel za ostatníma k autu.