EUPHORIA for Jimin [Jikook]

Kapitola 56

                                                                                                                   Jungkook
    Hned jak jsem odešel od Jimina, běžel jsem za Taem do jeho pokoje. Ani jsem se neobtěžoval zaklepal a vrazil jsem dovnitř.
   
    V ležel ve své posteli a byl dost překvapený, když jsem se k němu přiřítil.
   
    Vyloženě ho hned napadlo, proč jsem přišel, protože si sedl na postel a začal: ,,Musíme si promluvit, že?" Na to jsem mu mohl jen kývnout na souhlas.
   
    ,,Jen si to potvrdím," začal jsem a díval se Taemu do očí. ,,Včera večer... jsem nebyl s Jiminem, ale s tebou." Taehynug polkl a kývnul.

    ,,Na nic nedošlo," řekl, ruce dal do vzduchu a mně se šíleně ulevilo. I když jsem si na včerejšek vzpomněl, když mi to Taehyung potvrdil, cítil jsem se mnohem lépe.
   
    Samozřejmě jsem musel věci uvést na pravou míru. ,,Nemiluješ mě, že ne?" Zeptal jsem se ho. Hlas se mi musel klepat, protože sám jsem si tou otázkou nebyl jistý.
   
    V otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale nic z něj nevypadlo.  Místo toho si jen oddechnul a podíval se do svého klína. ,,Ne." Odpověděl nakonec. Proč tahle odpověď tak bolí? To jsem snad doufal v to, že řekne, že mě miluje?
   
    ,,Ne, ale..."

    ,,Ale?"

    ,,Miloval jsem." Srdce mi poskočilo. ,,Já-" Chvíli jsem přemýšlel nad tím, jak pokračovat, ale přišlo mi to na místě. ,,Já tebe taky."
   
     Tae se na mě otočil a usmál se. ,,Pořád tě miluju, ale ne tak... romanticky." Lehce se zasmál. ,,Nejsem si jistý, jestli jsem tě někdy miloval. Měl jsem tě rád - pořád mám! Ale oba jseme věděli, že-"

    ,,Že spolu být nemůžeme."
   
    Tentokrát jsme se tiše začali smát oba.

    ,,Jungkook, nikdy bych tě nepřestal milovat, ale necítím to samé, jako Jimin. Nebo to, co cítíš ty k němu," zašeptal a svou rukou mi prohrábl vlasy. ,,Byli jsme mladí! Každý v tom věku blbne!" Zatřásl jsem hlavou a lehl si na záda, nohy jsem nechal ven z postele. Tae seděl nademnou. ,,Ani jsme se nemohli dohodnout na tom, kdo bude šukat koho," mrmlal a znovu jsme se oba začali smát.

    ,,Říkám ti, nic pohodlnějšího než Jiminova zadnice neexistuje!"

    ,,Aww měl bych si taky někoho najít~" Brouknul V a dloubnul mě do břicha.
   
    ,,Něco se stalo, že?" Zeptal se a já kývl. ,,To jak jsme v noci přestali kvůli tomu, že se nám zdálo, že někdo vešel dovnitř-"

    ,,Neříkej mi, že to byl Jimin?!" Vyskočil a jsem si jistý, že jsem nemusel nic dalšího říkat, protože se mu do očí vehnala panika.
   
    ,,Co s tím uděláme? Jungkook, musíš se Jiminovi-"

    ,,Omluvit? To snad pomůže? Co by sis myslel ty, kdybych tě podváděl s někým, komu sám věřís? Nic... nebylo! Ale jak mu to mám asi podle tebe vysvětlit? 'Hej, Jimin! Skoro jsem se vyspal s Taehyungem, doufám, že s tím nemáš problém, protože mě za celou dobu nenapadlo, že jsi hned vedle v místnost a třeba se po mě budeš shánět?' WOW! Nic lepšího bych si vymyslet nemohl." Dostal jsem ze sebe jedním dechem. Rukama jsem si zakryl obličej a docela litoval toho, co všechno jsem řekl.
  
    ,,Hej," začal klidně. ,,To skoro znělo, jako kdyby ti to, že je na tebe Jimin nasranej, bylo úplně u prdele. Nemůžeš za to jenom ty."

    ,,Tae, za tohle můžu já."

     ,,Na sračky jsme byli oba, tak drž hubu." Zpřísnil Taehyung.
   
    ,,Počkej," zvedl se a došel si na stůl pro svůj telefon. Já se mezitím posadil.
   
    ,,Tohle mi přijde jako dobrý způsob omluvy." Ukázal mi svůj iphon.

    ,,Vážně? Jimin není ženská..."

    ,,Ne? Má snad nejlepší zadek, který jsem kdy viděl. A to jsem jich viděl hodně - au! Za co to bylo?!"

    ,,Ten zadek je můj!" Našpulil jsem pusu.

    ,,No jo! Já jsem zapomněl," zakroutil očima a začal sjíždět dál. Kytky nikdy nic nepokazí, ale mě by z nich vůbec radost? Když nad tím tak začnu uvažovat, nikdy jsem mu nic nedal.
   
    ,,Každý den puget růží a třeba jednou ze svého pokoje vyleze ven."
   
    ,,Tae?"
   
    ,,Hmm?"
   
    ,,V kolik máme zkoušení?"
   
    ,,Až v pět. Neříkej mi, že-"

    ,,Jdeme shánět ten největší puget růží. Hned!"

                                                                                                                  Seokjin
    Klidný to den v kuchyni... teda když se kolem vás zrovna neprožene vychřice.
  
    ,,Kam to jako vy dva jdete? To vás ta kocovina přešla hodně rychle!" Zastavil jsem je.
  
    ,,EH.. my..." To my nemůžou říct kam to jdou?

    ,,Jdeme nakupovat!" Řekl mi Tae a tahal Jungkooka k východu. Tohle se mi nezdá.

    ,,V tuhle dobu? Ještě vás někdo uvidí!" Prsknul jsem po nich, aby se ještě chvilku zdrželi. Jungkook vypadal nervózně a i magora by napadlo, že za to něco zase může on. ,,Co jsi zas udělal...?" Protočil jsem očima a ruce dal v bok.

    ,,Přesně proto musíme jit hned teď, protože jsem to pekelně posral. Jin, za chvilku budeme zpět!"

     ,,Vemte si dodávku!" Zavolal jsem na ně na poslední chvíli, než za sebou Kook zavřel dveře. Možná by Jimin věděl, co se stalo... teda, vyloženě to určitě ví.

    ,,Jin, děje se něco? Kdo odešel?" Zeptal se mě Joon a protože kolem nikdo nebyl, objal mě ze zadu a já hned zrelaxoval. ,,Taehyung a Jungkook někam společně odešli."

    Joon se zasmál. ,,Králík zase něco udělal?"

    ,,Hmm..." Brouknul jsem a potom jsme oba odešli na gauč.

    ,,Snad se vrátí včas, jinak z toho budou akorát problémy. Už tak stačí, že se k nám Chim nepřidá."

    ,,Ale na druhou stranu... snad se nevrátí tak brzo, aby nám narušili společnou chvilku~" Brouknul a běhěm chvilku jsem jeho rty měl na svých.

    ,,Nebo nás nachytá někdo jiný, jsme v obýváku!"