EUPHORIA for Jimin [Jikook]

Kapitola 68

Jimin
    Než jsem stačil cokoliv namítnout, Jin mě odvedl pryč od Luka a Jungkooka a posadil mě na pohovku v naší převlékárně. Hobi mi donesl sklenici s vodou a Yoongi mi podal krabičku s kapesníkama. To jsem snad nějaké mimino? I když... asi jsem jim víc než vděčný.
   
    Jin si sedl vedle mě, rukou mě objal kolem ramen a začal mě jemně šimrat po zádech. Popravdě, asi mě to pěkně uklidnilo. Konečně jsem byl schopný se zhluboka nadechnout a urovna si v hlavě všechno, co se to právě před chvílí stalo.
   
    ,,Jin, kde je Jungkook?" Zeptal se Hobi, když si sedl na druhou stranu gauče. ,,Zůstal tam s Taem. Namjoon přivedl ochranku. Za chvilku byl měli přijít. Řekl bych..." podíval se na mě. ,,Že toho budeme mít hodně co vysvětlovat."
    
    Oddechnul jsem si. Jin měl pravdu. Teď když je Luke... zatčený? Budu muset všem všechno říct. K čemu to vůbec bylo? To, že jsem o tom nikomu neřekl? Jungkook na to vyloženě přišel sám. A právě... v čas. Když si jen představím to, co mi mohl udělat -! V hrudi mě bodlo a do očí se mi vehnaly slzy. Co bych dělal, kdyby Jungkook nepřišel?
    
    ,,Jimin." Začal mě konejšit Jin a přiáhl si mě blíž. Proč se toho děje tolik? Proč se všechno tak najednou sype? Všechno bylo perfektní dokud-
   
    ,,Jimin!" Uslyšel jsem někoho, kdo zrovna přiběhl do místnosti. ,,Jimin!" Zopakoval. Byl to Jungkook. Okamžitě jsem k němu zvedl ruce a čekal na objetí. Bylo mi úplně jedno, že jsem na něj vlastně asi pořád ještě naštvaný. Prostě jsem ho potřeboval. Nevím, co bych bez něj dělal.
   
   Jeon ke mně rychle doběhl, já se postavil a skočil mu do náruče. Bože. Kurva. Ruce jsem mu obtočil kolem krku a vyskočil si na něj. Nohy jsem měl okolo jeho pasu a on mě svýma rukama podepřel pod zadkem. Svoji hlavu si zabořil do mého krku a zhluboka se nadechl. ,,Jungkook!"
   
    Byl jsem tak rád. Tak rád-
   
    Nevěděl jsem, co se teď asi tak děje na sociálních sítích. Musí to být po naší živé líbačce peklo. Ani jsem vlastně nevěděl, co Luke všechno dokázal zveřejnit. Upřímně, nemýlím si, že je toho málo... ale jediné, co je teď hlavní je to, že mě můj Jeon Jungkook právě drží v rukou jako by nic jiného na světě neexistovalo.
    
    ,,Jimin..." vydechl.
    Pomalu jsem se od něj odtáhl. ,,Kdyby jsi nepřišel- jak jsi vůbec přišel na- co bude s Lukem-" nevěděl jsem, na co se ptát první. Chtěl jsem vědět všechno a hned. Ale... to Jungkook vyloženě taky. A nejen on. Všichni. Všem jsem něco tajil a teď jsou kvůli tomu akorát nepříjemnosti.
   
    ,,Park Jimin?" Řekl jeden muž z ochranky, když se zaklepáním vešel do naší místnosti. Hned za ním náš manažer. Musel ho sem někdo hned zavolat.
   
    ,,Budeme si muset promluvit," řekl a uklonil se. Já ztuhnul. Všechno musím říct. Do posledního detailu. Všechno potom budu mít za sebou.
    
    Jungkook mě pomalu pustil na zem a já se na oplátku uklonil taky. ,,Všechno. Všechno vám řeknu," odpověděl jsem.

   
    Manažer odešel společně se strážníky - a vyloženě i s Lukem ven ze stadionu s tím, že venku čeká policie. Kvůli náročnému dnešku se všechno vyřeší zítra, takže si dnes můžu v klidu odpočinout. Konečně můžu v klidu spát bez toho, aniž bych se bát o tom, co si na mě Luke vymyslí dalšího.
   
   Všichni jsem akorát seděli na pohovce, stále ještě v naší převlékárně a nikdo nic neříkal. Ani se čekalo na mě...
    
    ,,Omlouvám se," začal jsem a hlas se mi určitě třásl. Namjoon zvedl hlavu a prohlédl si mě, stejně tak i ostatní. ,,Omluvám se. Kdybych něco řekl... kdybych byl schopný vám o tom říct-" ,,Jimin." Přerušil mě v půlce věty Joon. Podíval jsem se mu do očí a ulevilo se mi. Nebyl naštvaný.
    
    ,,Jimin, chápu to, že si koho z nás nechtěl zatěžovat. Ale Jimin, jsme rodina. Už dávno jsme ti s tím mohli pomoct. To, co se stalo dneska, se nemuselo stát vůbec."
   
    Styděl jsem se. Byla to svatá pravda, jenže moje hlava něco takového předtím nechtěla vůbec brát jako možnost. Cítím jsem se hodně špatně...
    
    ,,Vím to. Chápu to... já..." Moc jsem nevěděl co přesně říct. Asi toho bylo hodně, ale z nějakého důvodu jsem to nebyl schopný ze sebe dostat.
   
    ,,Dnes nic řešit nebudeme. Všichni jsme unavení. Odjedeme domů, odpočineme si. Zítřejší volno se vyloženě odkládá, musíme poslal Luka do basy. Vyřešíme to SPOLU. Jsme RODINA," řekl Namjoon vážně, ale s úsměvem. Ten jsem mu hned oplatil, stejně jako ostatní.
   
   ,,Nic ti neudělal, že ne?!" Vyvalil oči Hobi. Byl roztomilý, musel jsem se lehce zasmát. ,,Ne. Nijak se mě... nedotknul."
   
   Jungkook mě chytil za ruku. ,,Opravdu. Všechno patří jenom tobě~" řekl jsem, Jungkook se zašklebil a chystal se mě políbit. Jenže jsem uhnul. Ten muž má taky ještě nějakou práci s vysvětlováním. Našpulil pusu, ale naštěstí pochopil to, co jsem se tím snažil naznačit. Proto se odtáhl a místo toho mi políbil jen hřbet ruky.
   
    Jeho rána na ruce byla obvázaná. Naštěstí nebyla hluboká, takže se za pár dnů zahojí sama. Vzal bych ji na sebe, kdyby to bylo možné...
    
    ,,Jimin, půjdeme domů?" Zeptal se Tae a natáhl ke mně ruku. Vzal jsem ho za ni a s jeho pomocí se postavil. ,,Jsem unavený."
    
    ,,Všichni se musíme povinně vyspat. Žádné video hry!" Dal jasně najevo Jin.

    Zítřek bude dlouhý den.

    A to nikdo z nás neměl čas na to projet to, co se děje na Twitteru...

———————————
Co myslíte, mají mít ARMY dobrou reakci, nebo špatnou?

Zapomněla jsem na teleshopping!😱
Určitě se běžte podívat na můj oneshot - ,,I Love You" //Jikook