EUPHORIA for Jimin [Jikook]

Kapitola 29

                                                                                                                    Jimin
    Dojel jsem do studia a namířil si to k tanečnímu sálu. Potřeboval jsem se trochu uklidnit. Možná jsem to přehnal, možná jsem to měl jen přehlídnout a dělat, jako by nic, ale proč? On sám má problém, když s Taem pomalu prohodím pár slov a pak mu V napíše zlatíčko a ráno je najdu na sobě, u Taehyunga v pokoji, jak na sobě leží. Tohle mu jen tak neodpustím... možná.
    Došel jsem na místo a sedl si na zem. Minimálně dobrou půl hodinu nikdo nepřijede, takže mám čas jen pro sebe. Natáhl jsem se na podlahu a na chvilku zavřel oči.

    ,,Park Jimin?" Uslyšel jsem. Co to sakra je? Nevidí ten někdo snad, že spím? Otevřel jsem oči a promnul si je. ,,L-Luke?" Co ten tady zase dělá? ,,Dobré.. ráno?" Řekl a podal mi ruku abych se zvednul. ,,Kolik je hodin?" Vypadlo ze mě. ,,Deset ráno. Už půl hodiny tě nikdo nemůže najít." ,,Dop-" ,,Slovník." Napomenul mě a usmál se. Oddechnul jsem si a s jeho pomocí se postavil na nohy. ,,Ostatní jsou připravení?" Zeptal jsem se a Luke kývnul. ,,Už začali. Jdeme, mám s tebou ještě práci." Řekl a vedl mě do salonu.
    Foťák cvakal jako o život. Na řadě byl Hobi společně s Kookem a Taem. Ostatní u stolů s jídlem a pitím. ,,Kdo se nám to probral?" Brouknul Jin. ,,Vypadáš, jako bys' spal celý rok." Dodal a já jen zabučel. ,,Hmm..." ,,Mazej se připravit!" Prsknul Jin a Luke na mě už mával od maskérny.
    Sedl jsem si na židli před zrcadlo a čekal, až mě maskér nalíčí. ,,Neusneš, doufám." Brouknul a natočil si mě k sobě. ,,Ne~" Snažil jsem se odpověď co nejživěji, ale asi to moc velký dojem neudělalo. ,,Nemůžeš na fotkách vypadat jako mrtvola." Trochu se zasmál a já ho nechal být. Myslel to dobře. ,,Přidám ti víc rozjasňovače." Řekl.
    ,,Proč si pro mě šel ty a ne někdo z týmu?" ,,Neměl jsem co na práci. SeokJin s tím souhlasil. Jeon Jungkook chtěl jít, ale musel na plac." Aha. Aspoň, že se po mě chtěl jít podívat. Možná mě trochu mrzí, že mě nenašel zrovna on. Znovu jsem si oddechnul a položil se více do židle. ,,Něco špatně?" ,,Máš až moc zbytečných otázek." ,,Haha~" Zasmál se. ,,Jsem něco jako tvůj podřízený, že?" Ten má vážně divný dotazy. ,,Máš přítele?" Cože?! ,,Příte-" ,,Jimin!" Nestihl jsem nic říct a už znovu nás někdo vyrušil. ,,Musíš se jít převléknout! Za chvíli jdeš na řadu!" Křičela kostymérka. ,,Hotovo, můžeš jít." Řekl Luke a odstoupil ode mě. ,,Co si tím myslel?" Zeptal jsem se, když jsem se postavil a koukal mu do očí. ,,Co jsem tím myslel? Přesně to, na co jsem se tě ptal." ,,My jsme až takový kamarádi?" Odsekl jsem ho a odešel. Co mu je? Znám ho asi tak tři dny a myslí si, že se mnou může mluvit takhle?
    Převlékl jsem se a vrátil se k ostatním. Vyměnil jsem si pohled s Jeonem a rovnou šel k fotografovy. Bude mě fotit jako jednotlivce. Potom znovu ve skupinkách. Oblečení bylo čisté, bílé. Bylo na něm minimum detailů a líčení bylo stejné. Jemné a nevýrazné. Stoupl jsem si na místo a focení mohlo začít...

    Za celou dobu se Kook na nic nezmohl. Nemluvil se mnou a ani si mě nijak zvlášť nevšímal. O co mu jde? Jestli se mnou mluvit nechce, tak ať na mě tak hladově nekouká. To snad čeká, že za ním přijdu já? Na to ať rovnou zapomene.
    Focení bylo u konce a mohlo se jít domů. Převlékli jsme se zpět do našeho oblečení a chystali se odejít. Chtěl jsem jet sám, takže jsem se tu rozhodl znovu zůstat dýl. Všichni odešli a já tu zůstal sám. Ani Jungkook...
    Znovu jsem se zašil v tanečním sále a do uší si dal airpody. Pustil hudbu a nevnímal okolí. Abych se odreagoval, zkoušel jsem části své taneční sestavy pro náš koncert, který se blížil jako blesk. Byl za tři týdny v Seoulu, takže jsme alespoň nemuseli nikam létat.
    Hrál mi v uších Dionysus a popravdě, tenhle song miluju. RM odvedl skvělou práci. Sestava na něj je taky perfektní. Na stagy se cítím vždycky tak uvolněně... Mohl bych tady být pořád, ale před problémy jen tak neuteču.
    Když jsem se na chvilku zastavil, abych popadl dech, ani jsem si nevšiml, že tu nejsem sám. Lekl jsem se a rychle se otočil.

    ,,Co tady děláš?!"