Professional

1. Kapitola - Winwinovy narozeniny

Taeyong

Až doteď všechno klapalo podle plánu... rodiče vypadli z domu, takže jsem ho měl jen pro sebe a můj kamarád Winwin souhlasil s tím, že u mě přespí. Měl totiž narozeniny a já jsem pro něho nachystal malé překvapení... teda, spíš obří překvapení. Ne že bychom už neslavili i s ostatními kámoši, jenže já jsem netušil, co mu dát jako dárek, takže jsem mu k jeho zklamání nedal vůbec nic. Až po pár panácích a velice záživné konverzaci o sexu mě napadlo něco šíleného, ale současně mega úžasného, takže jsem si chtěl oslavu jeho narozenin zopakovat u mě doma a ten dárek mu konečně dát. 

Vlastně ne přímo dát, ale to je fuk... naplánoval a objednal jsem totiž pro něho zážitek, na který nezapomene do konce svého života, i kdyby se dožil sta let, tomu jsem věřil. Doufal jsem proto, že Win můj nápad neodmítne, ale na druhou stranu, kdyby odmítl, měl bych všechno potěšení jen pro sebe, takže bych krom hromady peněz vlastně o nic nepřišel... rozhodně bych nechtěl, aby má objednávka přišla v niveč. Ale Win neodmítne, jistěže neodmítne.

Už nějakou dobu jsme se váleli na pohovce a popíjeli alkohol, zatímco na mě šla horkost jen z představy, že se už v osm večer rozezní celým domem zvonek a Win pak bude užasle civět. Dokázal jsem si až moc živě představit, jak mu zrudnou jeho mírně odstávající uši a možná že nejen ty uši. Musel jsem se při té představě pro sebe potutelně pousmát, ale současně jsem nepřestával kontrolovat čas, celý podivně napjatý a přetékající očekáváním, jako by to měl být dárek pro mě a ne pro mého kamaráda. Doufal jsem, že agentura pošle někoho dochvilného a že opravdu bude stát za ty prachy. Doufal jsem, že celý večer nebude jen jedno obrovské fiasko, to by mně fakt nasralo. 

Byl jsem čím dál víc netrpělivý, čas jako by se najednou vlekl. Celý den jsem odolával Winovým otázkám, hrál si na tajnůstkáře a vůbec nic jsem neprozradil, jinak by to ztratilo svůj efekt a já miluju ty momenty překvapení. Jenže teď už jsem pomalu praskal nedočkavostí a byl jsem na tom hůř než on a to nejspíš jen proto, že já jsem věděl a on ne. Večer se už ptát přestal, nejspíš proto, že si myslel, že mu stejně nic nedám a tak se s tím prostě smířil, popíjel a tvářil se, že na žádný dárek vlastně nečeká a já jsem popíjel, a tvářil se, že jsem v pohodě, jen mírně připitý, což vlastně byla taky pravda.