Professional

85. Kapitola

Taeoyng

Když Ten odešel, sedl jsem si zpět na židli, snažil se dýchat a zklidnit své rozdivočelé srdce. Dal mi pěkně zabrat. Vědomí, že opravdu plakal, lámalo mé srdce a ty jeho polibky, přestože tak nevinné, ho zase rozechvívaly něhou a city k němu. Myslel jsem vážně každé slovo, které jsem Tenovi řekl, opravdu jsem to tak cítil, ale pravdou bylo, že čím víc jsem o všem přemýšlel, tím víc jsem byl rozhozený. Mrzelo mě, že nemá rodinu, že je sám a že byl nucen dělat to, co dělal, ale současně jsem byl opravdu moc rád, že díky tomu přišel do mého domu, což mi přišlo mírně sobecké. Ten by nejspíš byl raději, kdyby nikdy nebyl prostitutem, alespoň tak na mě působil. Byl by však taky raději, kdyby nikdy nepotkal mě? Jeho chování v mé společnosti, jeho objetí a sladké polibky na mou tvář říkaly něco jiného, jenže co přesně?

Kéž bych mu už mohl říct, že ho miluju, ale to bych musel mít odvahu a pocit, že to on cítí stejně a tím jsem si právě nebyl jistý. Jak mě vlastně vnímá? Posuneme se někdy někam dál nebo je to jen mé zbožné přání? Dal jsem si dalšího panáka, zaplatil a objednal si taxi. Napadlo mě, že Tenova minulost je taková jaká je, ale pokud mi to dovolí, pokusím se udělat ho šťastným a dát mu tolik lásky, kolik si zaslouží a kolik jen snese. Nemělo však smysl o tom přemýšlet, jen se těšit na příště a doufat, že už Ten nebude plakat, ale usmívat se... že nebude myslet na svou minulost a že opravdu uvěřil, že si ho vážím. Teda, vážím si ho, ale ještě víc ho miluju, jenže to prozatím zůstane mým hořko sladkým tajemstvím.

Ten

Doma jsem se docela uklidnil, užil jsem si pak i představení, ale z nadcházející schůzky s Taeyongem jsem byl opravu na nervy. Bál jsem se, že si všechno znovu promyslel a uvědomil si, že si nezasloužím, aby si mě vážil. Ale i kdyby mě viděl pořád stejně, nejspíš mu má minulost nedovolí cítit ke mně něco víc. Přece jen... jednou děvka pořád děvka, to už mi bohužel nikdo neodpáře. Tae si mě může vážit, nemyslet na mou minulost, ale někde hluboko v jeho srdci jistě zůstala vzpomínka na naši divokou noc a ta vzpomínka mu jistě nedovolí posunout náš vztah někam dál, i kdyby snad chtěl. Jenže já jsem už nezvládal všechny city k němu, netušil jsem, co si se svou láskou počít. Čím víc jsem totiž poznával jaký Tae doopravdy je, tím víc mé srdce tlouklo právě pro něho. Nemohl jsem však říct pravdu, jen doufat, že to nějak vydržím a nepokazím všechno tak jako minule.

Měl jsem pak slzy na krajíčku, když mě Tae vřele objal na uvítanou, políbil obě moje líce, za které pak s úsměvem zatahal, aby mi tím připomněl, že se mám usmívat. Choval se mile a přirozeně, jako bych mu minule nepřipomněl, čím jsem se živil, tak jsem se taky pokusil uvolnit, usmívat se a hlavně nemyslet na to, co k němu cítím. Šli jsme do baru jako vždy a taky jsme si objednali naše oblíbené víno. Stejně tak jsme si povídali a on vyprávěním o sobě dokonale zahnal mé chmury. Opravdu jsem o něm chtěl vědět všechno, proto jsem přestal myslet na své nenaplněné touhy, na svírající se srdce a jen hltal každé jeho slovo. Dozvěděl jsem se... konečně... že se Taeyong narodil 1. Července a že je tak o sedm měsíců starší než já.