Professional

40. Kapitola

Ten

Opravdu by mě zajímalo, jak by se Taeyong zachoval a jestli by mu bylo líto mě nebo jen přerušené double šukačky. Nebo by ho to snad nezastavilo? Přestal jsem však o tom uvažovat, nemělo to smysl a rozhodně bych se nezeptal. Raději jsem se snažil vnímat Taeho smyslnou vůni a zklidnit tep svého rozdivočelého srdce. „Bezva." vydechl ten nádherný prevít. „Říkal jsem, že bude v pořádku, takže můžeme pokračovat." Sundal pak mé ruce ze svých vlasů a jedním pohybem mě překulil pod sebe, aby se mohl zadívat do mých stále uslzených očí. 

„Nebreč." zašeptal, než zlehka políbil mé nyní pootevřené rty, protože jsem potřeboval vydýchat naši činnost. „Jsi úžasný, nejúžasnější, víš to? A nemůžeš popřít, že se ti to alespoň trochu líbilo." Opětoval jsem jeho pohled, ale neměl jsem co říct, proto jsem mlčel. On pak znovu políbil mé rty a ďábelsky se pousmál. „Možná nemáš co říct, protože tu pravou double šukačku zažiješ až teď, zlato. Užiješ si to, to mi věř a budu tě šukat tak dlouho, dokud se neuděláš s výkřikem mého jména." Na sucho jsem polkl... pane Bože, tak to budeme šukat celou noc.

„Dej mu chvíli čas, aby popadl dech." ozval se Win a Tae se ze mě zvedl. „Pět minut, to ti musí stačit." řekl klidně s pohledem do mých očí, když už normálně seděl. „Nebo chceš, aby se tvá načatá prdélka zase stáhla? Nemyslím si, že by to pro tebe bylo dobré..." „Pět minut stačí." vydechl jsem unaveně, aniž bych měl potřebu nějak komentovat jeho další řeči. Jistěže jsem nechtěl, aby to znovu tak moc bolelo, což by se po delší pauze mohlo stát, ale mnohem raději bych odešel pryč. Okamžik jsem opravdu zvažoval, že se zvednu, nechám všechny peníze tady a prostě zmizím, ale pak jsem si uvědomil, že když už jsem musel podstoupit první část, že by mi nestálo za to nedotáhnout to do konce. O kolik to může být doopravdy horší, než už to bylo? Tae přece není šukací stroj, i on musí jednou odpadnout.

„Vážně jsi v pořádku, Tene?" zeptal se starostlivě Win, který se posadil vedle mě, zatímco Tae si šel nalét nějaký alkohol. „Jsem, Winie..." pousmál jsem se maličko nuceně. „Já to zvládnu, nedělej si starosti." „Podívej..." poškrabal se na zátylku. Potom natáhl ruku, zlehka pohladil mou tvář a pak pokračoval potichu tak, abych ho slyšel jen já. „Jestli nechceš pokračovat, tak nemusíš, ano? Klidně rozbiju Taemu hubu, kdyby tě do toho chtěl nutit a ty peníze... nemám sice tolik, jako on, ale..." „Ne, Winie... ne..." brzdil jsem ho. Musel jsem se sice hodně přemáhat, protože jsem chtěl kývnout a všechno zastavit, ale starost o ušáčka byla přece jen větší, obzvlášť když jsem si za to všechno mohl já sám. 

Nepřál jsem si, aby si Win jakkoli narušoval své přátelství s Taeyongem, jenže z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu jsem nechtěl ani to, aby tomu nádhernému prevítovi ublížil. „Nechci, aby sis dělal problémy kvůli někomu, jako jsem já." dodal jsem téměř šeptem. „Souhlasil jsem a zvládnu to." „Přesně tak, on to zvládne, Wine." přidal se Taeyong, který zjevně zaslechl má poslední slova, ale Win se netvářil moc přesvědčeně. „Dej si panáka na kuráž, kámo, za chvíli totiž končí Tenova pauza, takže..." „Můžu taky jednoho panáka?" poprosil jsem Taeho a on s mírným úsměvem přikývl. „Klidně i dva."