Professional

6. Kapitola

Ten

Prudce jsem otevřel oči, když se pohovka vedle mě prohnula a já jsem si uvědomil nejen to, že jsem opravdu zadříml, ale taky že se vedle mě posadil Taeyongův kamarád. „Já jsem Winwin." usmál se plaše... hodně roztomile... a současně ke mně napřahoval ruku, kterou jsem přijal, protože jsem nechtěl vypadat nezdvořile, i když co na tom sejde? Současně mě však potěšilo, že se chová přátelsky a nebere mě jako nějakou věc. „Ten." usmál jsem se mile. Stále jsem neměl nejmenší tušení, jestli k něčemu dojde, ale rozhodl jsem se, že nechám všechno v režii roztomilého ušáka, když už za mnou přišel. Winwin stále držel mou ruku a zíral do mé tváře, jako by se právě probudil, což byl spíš můj případ, nebo jako by mě viděl až teď poprvé. Kdybych nebyl u klienta, nejspíš bych zrudl rozpaky, ale takhle jsem se jen pobaveně ušklíbl. Můj vzhled vždycky funguje, nakonec dostane každého. 

Měl bych za to být rád a pravdou je, že jsem rád, až na to, že mi to párkrát zlomilo srdce. Každého nakonec zajímala jen má tvář a tělo, ne to, co mám uvnitř v srdci. Mám tam vůbec ještě něco? Zamrkal jsem nejen proto, abych zaplašil nevhodné myšlenky a hrozící slzy, ale taky proto, abych Wina maličko pozlobil. Mé dlouhé řasy taky fungují, co si budeme povídat. Napadlo mě, že ta trubka nejspíš potřebuje popostrčit nebo co. Raději jsem se ani nedíval na Taeho, který se posadil na křeslo co nejdál od nás dvou... vnímal jsem ho jen periferně. Soustředil jsem se hlavně na ušákovu, takhle z blízka opravdu hodně pěknou, tvář a tak mi neuniklo jeho zalapání po dechu. Bavilo mě to.

Winwin taky zamrkal. „Jsi vážně nádherný." vydechl potichu, jako by sám pro sebe, což mě donutilo usmát se ještě víc, ale ne pobaveně... docela mě to potěšilo, protože to z jeho úst vyznělo dost nevinně, což byl paradox vzhledem k tomu, že by mě měl ojet. „Děkuji." řekl jsem a on pak pustil mou ruku. „Dobře... tak..." zamumlal. „Dáš si něco k pití, Tene? My zrovna slavíme mé narozeniny, tak tady máme spoustu alkoholu a tak... nebo taky nealko, nevím, co máš rád, nebo co můžeš pít, když..." Raději to nedopověděl, i když já jsem tušil, na co naráží, obzvlášť když jeho tvář nabrala rudější odstín. Nehnul jsem ani brvou... když jsem v práci... no a? Jinak bych tady ani nebyl. „Tak dáš si něco?" kvíkl nervózně, protože jsem neodpověděl hned. Přemýšlel jsem totiž, jestli mám vůbec na něco chuť a taky na co. 

„Dám si třeba nějaké to nealko." odpověděl jsem a on si oddechl. „Dobře." usmál se a hned se hnal někam pryč, zřejmě pro skleničku. Mrkl jsem, co dělá Tae a tak jsem zjistil, nejen to, že má nějakou sklenici s alkoholem, ale taky to, že mě doslova svléká pohledem, což vyvolalo mírné mrazení kolem mé páteře a chvění v břiše, které jsem se snažil potlačit, i když mě znovu napadlo, že bych si moc přál, aby byl klient právě on. Je sice roztomilá ta Winowa plachost, nebo co to je, ale z Taeho koukala živočišnost a já bych dal nejspíš přednost právě tomu. Nebo ne? Sám jsem si nebyl jistý, co bych chtěl raději... aby se na mě vyhrnul Taeyong a pořádně mě ošukal, nebo chci právě tohle Winovo nevinné oťukávání, které může, ale nemusí vést k sexu? Nakonec je fuk, co chci já. Klient je přece Winwin, takže uvidíme, co se z toho ušáka ještě vyklube.