Professional

72. Kapitola

Taeyong

Nemohl jsem se dočkat, až Ten vyjde z koupelny, proto jsem samou netrpělivostí nachodil snad celý maraton po jeho šatně. Snažil jsem se však toho čekání taky nějak využít... zhluboka dýchat a pokusit se zklidnit tempo svého divoce tlukoucího srdce, což bohužel nebylo vůbec snadné. V hlavě mi totiž pořád kolovala myšlenka, že to vyšlo... opravdu to vyšlo!... a ta myšlenka mě uváděla nejen do euforie, ale taky do nemalé nejistoty, jak to vlastně bude dál. Ten zjevně chce nový začátek a chce si se mnou jít někam sednout, z čehož vyplývá, že mu má přítomnost opravdu není nepříjemná, jenže to současně neznamená, že by chtěl být víc než jen kamarád, pokud vůbec chce být alespoň tím.

Klidně se může stát, že po dnešním večeru už žádný další nebude. Nechtěl jsem si však připouštět žádné smutné scénáře a raději se zaměřit jen na to, co je teď, jinak bych se nikdy neuklidil. Posedíme, konečně si popovídáme a co bude dál, to se uvidí pak. Nesmím na něho nijak tlačit a rozhodně nechci, aby měl pocit, že v něm pořád vidím nějaký sexuální objekt... teda, ne že bych ani maličko nepomyslel na sex s ním, jen si rád počkám a budu doufat, že k tomu někdy dojde... musím mu dokázat, že si ho vážím a že jeho minulost prostituta už neřeším.

Cítil jsem hluboko v srdci, že to tak je. Nechtěl jsem si připouštět myšlenky na to, u kolika chlapů v posteli už byl a co všechno s ním dělali, pro mě bylo podstatné to, že už se touto profesí nejspíš hodně dlouho neživí a to, že je prostě úžasný, že se dokázal dostat až sem. Obdivoval jsem Tenův talent, obdivoval jsem jeho krásu a myslel jen na to, že ho chci poznat blíž a taky, že si chci získat jeho srdce. Budu se však ovládat a nepolíbím ho, dokud nepoznám, že má ve mně důvěru a nebude za tím hledat něco jiného, než v tom je... dokud neuvěří, že mi nejde jen o sex. Nepolíbím ho, dokud nepoznám, že to chce tak jako já.

Když Ten konečně vyšel z koupelny, mé zklidňující se srdce se znovu prudce rozbušilo. Vypadal opravdu nádherně, ale taky sexy ve své bílé košili a černých oškubaných džínách. Jeho tvář byla zbarvená mírně dorůžova, což mu... aby toho nebylo málo a já se mohl opravdu zbláznit... dodávalo na roztomilosti a stále vlhké vlasy mu moc slušely. Ta jeho roztomilost, krása a sexy look spolu dohromady, namíchali smrtící koktejl pro mé srdce, které se pak mohlo zbláznit. Současně se však na mé tváři objevil šťastný úsměv, protože jsem nejenže byl rád, že už konečně přišel... ve sprše nebyl jen minutku, nebo dvě... ale taky proto, že jsem cítil opravdové štěstí, že smím být ve společnosti někoho tak výjimečného, nádherného a úžasného, jako je on, že mě neposlal do prdele a že ho konečně poznám blíž. Nemyslel jsem si, že by mě mohl nějak zklamat a nechtěl jsem si připouštět, že bych mohl zklamat já jeho. 

Chtěl jsem si jen užít každý okamžik s ním a pokud možno neřešit, co se z našeho setkání vyvrbí, přestože jsem nedokázal nedoufat, že mě nejenže bude chtít vídat častěji, ale taky, že bude chtít něco víc. „Sluší ti to, Tenie." vydechl jsem obdivně a jeho sladký úsměv mě pak málem poslal do kolen. „Takže už můžeme jít?" vysoukal jsem ze sebe, zatímco jsem se pokoušel dýchat, ale snažil jsem se, aby nepoznal, jak mě dostává každý pohled na něho. „Můžeme." přikývl s tak nádherným úsměvem, při kterém ukázal své bílé perličky, že jsem musel znovu zalapat po dechu. Nechtěl jsem na něho nijak tlačit, ale jen tak stát a civět jsem prostě už nedokázal. Chytl jsem ho proto za ruku a přitáhl do opatrného objetí a on mě pak málem opravdu zabil tím, že mě neodstrčil, ale spíš naopak, hrozně moc sladce se ke mně přitulil a bradu si opřel o mé rameno. „Jsem moc rád, že jsi přišel." zašeptal rozechvěle.