Professional

114. Kapitola

Ten

„Hodný kluk..." pochválil mě Tae s úsměvem, zatímco já jsem nahodil výraz, že jsem poslechl opravdu nerad. Nechtěl jsem spát neumytý v posteli s následky našeho divokého sexu, ale víc než být v čistém jsem opravdu potřeboval hlavně spát. „Dojdeš do koupelny sám, nebo tě mám odnést?" zahihňal se, když viděl, jak jen sedím a k ničemu se nemám. Netušil jsem, jestli naráží na mou únavu nebo bolavý zadek, ale nějak jsem to neřešil. 

To že mě zadek opravdu dost bolí... nějak jsme při naší vášni zapomněli na to tělové mléko, které mělo nahradit lubrikant a délka naší soulože, včetně jeho divokosti, dost přispěla... byl taky jeden z důvodů, proč se mi nechtělo zvedat a jít do koupelny, ale to bych mu nikdy nepřiznal. Jenže jsem si ani nechtěl hrát na hrdinu. „Odneseš mě, prosím?" špitl jsem rozpačitě a můj milovaný prevít vycenil zuby v ještě větším úsměvu. „Jak si přeješ, lásko."

Tae mě bez dalších řečí vzal do náruče a já jsem s úlevou obmotal ruce kolem jeho krku, opřel si hlavu o tu jeho a nechal se odnést až do vany jako nějaké nemluvně. Tohle nebylo poprvé, co mě takhle nesl... teda alespoň, co jsem si pamatoval, protože když jsem tenkrát usnul ve vaně, neměl jsem o tom nejmenší tušení... ale teď jsem nebrečel, i když... ze samého štěstí jsem měl slzy na krajíčku. „Jsi opravdu úžasný!" oznámil jsem mu něžně, když jsme už oba seděli... já opřený zády o jeho hrudník... tulili se a čekali, až se napustí voda. „Nevím, co bych dělal, kdybys za mnou nepřišel do mé šatny." povzdechl jsem si, zatímco on mě hladil a taky vtiskl polibek do mých vlasů. „Nejspíš bych teď seděl doma a jen brečel..." rozvíjel jsem dál své myšlenky.

„Ach, Tenie..." povzdechl si taky. „Kdybych nepřišel, musel bych se nejspíš zabít, protože bych tak pro svou hloupost nezjistil, jak úžasný jsi a svou lásku bych pak mohl zahrabat s mým tělem někam do odpadků." Při té představě jsem se pobaveně pousmál, přestože mé srdce dělalo šťastné kotrmelce. „Přišel bych o tvou lásku, o všechny ty nádherné okamžiky a taky..." pokračoval, jenže pak zmlkl a já jsem se natočil tak, abych viděl do jeho tváře. 

„A taky?" pobídl jsem ho, aby pokračoval ve svých krásných slovech. „O naši budoucnost." vydechl nejistě, jako by se snad bál, že žádnou budoucnost nechci a já jsem vroucně políbil jeho rty. „Nedovolím, abys přišel o naši budoucnost!" ujistil jsem ho láskyplně. „A já zase nedovolím, abys ještě někdy plakal kvůli mně." vyhrkl šťastně a znovu se vrhl na mé rty, na což polibek prohloubil a já mu dovolil, aby sladce okupoval má ústa.