Professional

89. Kapitola

Ten

„Tak šup, běž se osprchovat a převléct, ať můžeme vyrazit." pousmál se Tae, když jsme se od sebe odtáhli. „Až na to... ehm..." zarazil mě, když jsem přikývl a chystal se zapadnout do své šatny. „Dnes... dnes bych tě chtěl pozvat na večeři, už nechci jít do toho baru." dodal nejistě. „Na večeři?" podivil jsem se, zatímco mé srdce zaplavil zvláštní pocit, že už dnes dojde k té změně. Nepůjdeme do baru? Ok, večeři snad zvládnu. „Dobře." přikývl jsem s mírným úsměvem. „To bude fajn." Pokynul jsem mu pak, aby na mě počkal v šatně, zatímco já jsem zapadl do sprchy, kde jsem se snažil co nejrychleji umýt a obléct své oblečení... doufal jsem, že snad nebude příliš nevhodné, když půjdeme do nějaké restaurace. Srdce mi nepřestávalo tlouct napětím, ale taky nedočkavostí, abych už zase mohl být s ním, přestože jsem se dnešního večera nepřestával taky bát. Cítil jsem, že se něco blíží, jen jsem netušil co.

„Tak kam půjdeme?" zeptal jsem se rádoby klidně, když jsme už stáli venku před divadlem. „No... to je to, co jsem ti neřekl hned, protože jsem se bál tvé reakce." odpověděl potichu a já jsem na něho podíval nemálo užasle. „Ty se něčeho bojíš?" popíchl jsem ho, když se nezdálo, že by chtěl své sdělení nějak dopovědět. Kromě toho, že se bojí mé reakce, jsem nějak nepobral v čem je problém. „Jo, bojím a moc!" přiznal však a já jsem taky zvážněl. „Nemusíš se bát." ujišťoval jsem ho upřímně, přestože jsem pořád netušil, o co jde. „Nevím sice, jaký pajzl jsi vybral, ale nejspíš s tebou půjdu kamkoli." I tohle jsem myslel vážně. „Fakt?" vykulil na mě oči a pak se nervózně pousmál. „Takže se mnou půjdeš ke mně domů?"

„Co... cože?" vykulil jsem tentokrát oči i já. „K tobě domů? Proč k tobě domů?" Tahle možnost mě ani ve snu nenapadla a já jsem netušil, co si o tom mám myslet. Nebyl jsem tam celý rok a před tím... raději na to ani nevzpomínat. „Pak, že se mnou půjdeš kamkoli..." odfrkl si zklamaně. „Já jsem tušil, že je to blbý nápad." „Počkej..." snažil jsem se ho uklidnit, přestože jsem sám byl dost nervózní. „Já jsem přece neřekl, že k tobě nechci, jen... jen jsem se ptal proč k tobě domů?" „Protože jsem pro tebe uvařil." vydechl ještě nervózněji Tae, zatímco botou posouval nějaký kamínek a zíral na něho, jako by byl jedinou věcí v jeho dohledu. Taeho slova mě však mile překvapila. „Vařil jsi pro mě?" vydechl jsem potěšeně. „Vážně?"

„Jo." odvětil a jeho tvářička mírně zrudla. „Teda... nejen já... Winwin mi pomáhal. Ne že bych to nezvládl sám..." naparoval se. „ale on chtěl a já mu to musel dovolit, když jsem ho kvůli tobě tak dlouho zanedbával... teda, ne kvůli tobě, ale... chápeš, ne?" „Zanedbával jsi svého nejlepšího kamaráda?" zarazil jsem se, když mi došlo, co řekl a mé srdce potom uvědomění si málem vyletělo z mého těla. Celou tu dobu jsem si vlastně ani neuvědomoval, kolik času se mnou Tae tráví. Opravdu mě vnímá jen jako kamaráda? Je možné, že... raději jsem ani nedomýšlel, chtěl jsem slyšet odpověď. „Proč? Proč jsi vlastně celou tu dobu chtěl být se mnou, když..." Položil mi však prst na rty a tím mě umlčel.

„Řeknu ti to později, Tenie." řekl rádoby klidně. „Teď jen... přijmeš pozvání do mého domu na večeři, která nejspíš nebude ta nejlepší, kterou jsi kdy jedl, ale byla vařená s..." zarazil se. „s velkým odhodláním?" dodal s malou úlevou, kterou jsem nechápal. Co chtěl říct? S láskou? To bych byl opravdu až moc troufalý. Nechtělo se mi jít do jeho domu a připomínat si noc plnou sexu, jenže jsem ani nedokázal říct ne. „Tak... tak dobře." přikývl jsem, ale pak jsem vypískl úlekem, když mě objal pevněji než kdykoli před tím.