Professional

53. Kapitola - Winwinovy narozeniny - o rok později

Taeyong

Uplynul celý rok, ode dne, kdy jsem zaplatil svému kamarádovi zážitek, na který neměl nikdy zapomenout. Opravdu ještě nezapomněl, ale co hůř, nezapomněl jsem ani já, přestože jsem se o to snažil, jak jen se dalo. Pokoušel jsem se normálně fungovat a udělat za celou věcí s Tenem tlustou čáru a opravdu se mi nějakou dobu dařilo namlouvat si, že je všechno v pohodě a že toho kluka nechci ani vidět, přestože mě zamilovanost do něho nepřešla. Vysvětloval jsem si to však tím, že jsem neměl možnost ho líp poznat, že je to jen něco vsugerovaného a že to přejde. Vždyť jsem se zamiloval převážně do jeho vzhledu, nemohlo to být nic hlubšího. Namlouval jsem si taky, že on už beztak ani neví, že existuju... že na mě přes množství svých klientů zapomněl. Kdo by si chtěl pamatovat někoho, kdo mu málem natrhl zadek a choval se k němu jako k nějaké věci? 

Jenže já jsem nezapomněl. Nezapomněl jsem na jeho nádherné oči, něžný úsměv, jemný hlas a už vůbec pak na jeho dokonalé tělo, které mi způsobilo tolik rozkoše. Nezapomněl jsem, ale nemínil jsem cokoli podniknout, nechtěl jsem se spálit. I kdybych požádal agenturu, aby mi ho zase poslali, co bych řekl? Že s ním nechci šukat, že chci rande? Dokázal jsem si živě představit, jak by asi reagoval... poslal by mě do prdele a jen stěží bych mohl doufat, že do té své. Možná by souhlasil se sexem, ale nevěřil jsem, že by chtěl cokoli víc. Navíc, kdyby znovu přišel jako prostitut, nechtěl bych víc ani já, to se nezměnilo!

Takhle uplynulo několik měsíců a jen Win věděl, jak se tím užírám, přestože jsem se snažil nedat na sobě nic znát a když nadhodil téma Ten, odpálkoval jsem ho, že o něm nechci mluvit. Jenže Win poznal, že nejsem v pořádku a věděl jsem to i já. Nedokázal jsem na toho nádherného kluka myslet, aniž by mě zabolelo u srdce, ale nedokázal jsem na něho ani nemyslet. Co asi dělá? Je zrovna u nějakého klienta? Jen to pomyšlení hnalo horkost do mé tváře, slzy do očí a nutilo mi potřebu napít se něčeho ostrého. Nejhorší byl fakt, že mě už přestali zajímat ostatní kluci, všechny jsem srovnával s ním. Nikdo totiž neměl tak něžnou tvář, nádherné hluboké oči, roztomilý nosík, smyslné a hebké rty jako Ten. 

Ničí hlas nezněl tak jemně a ničí tělo mě nepřitahovalo tak jako to jeho. Neměl jsem chuť s nikým šukat a neměl jsem chuť se s někým sbližovat... to jsem chtěl jen s ním. Čím víc času uplynulo, tím víc mi chyběl a tím víc jsem po něm toužil. Připadal jsem si jako blázen. Když už jsem to opravdu nezvládal, umínil jsem si, že ho chci alespoň vidět a tak trochu jsem doufal, že přijde, bude se tvářit jako profesionální prostitut, který se mnou nespal v jedné posteli a který se ke mně netulil jako nevinnost sama, a že se konečně odmiluju. V lepším případě ho znovu ošukám a pak půjdu dál s vědomím, že o nic víc než o šukačku nešlo, že to opravdu nemá smysl a že je Ten jen děvka, která si nezaslouží mé city.