Professional

66. Kapitola

Taeyong

Byl jsem pak šťastný jako blecha, když jsem na netu objednával lístek na muzikál, ve kterém účinkuje Ten, a zjistil jsem, že je ještě volné místo v první řadě. Potřeboval jsem být co nejblíž, abych na něho nejen dobře viděl já, ale taky, aby mě dobře viděl on. Doufal jsem totiž, že z jeho reakce alespoň maličko poznám, co si o mé přítomnosti myslí, i když on je nejspíš profík ve všem co dělá, takže nemusí hnout brvou, ať už by jeho pocity byly jakékoli. Mohl by mě tam klidně nechtít, ale ani tak by mi nemohl bránit v mém obdivném zírání, měl by smůlu. Snažil jsem si totiž nalhat, že alespoň ho vidět je lepší než nic, i když někde hluboko v srdci jsem cítil, že si tím můžu zadělat jen na další a větší trápení.

Byl jsem přesto rozhodnutý, že na ten muzikál půjdu a taky se mi začal v hlavě rodit chabý plán, jak se zachovat, kdyby mi Ten dal alespoň maličko znát, že mě vidí rád. Wina jsem o společnost tentokrát nepožádal, protože kdyby můj plán vyšel, chtěl bych s tím nádherným stvořením být sám... vždyť máme tolik co dohánět. A kdyby nevyšel, existují přece mobily, ne? Do divadla jsem šel se srdcem tlukoucím až někde v kru, ale přesto odhodlaný, že už nemůžu a nechci couvnout. Téměř jsem se chvěl, když pak zazněly první tóny již známé muziky a já čekal, jestli ho konečně uvidím. Začátek představení jsem minule vůbec nevnímal, takže jsem nemohl vědět, kdy přesně nastoupí má láska. Mile mě proto překvapilo, když se objevil na jevišti chvíli po začátku, ale současně pohled na něho nahrnul krev do mé tváře a ještě víc rozdivočel mé srdce, které se současně svíralo napětím. 

Naše pohledy se setkaly a já jsem zalapal po dechu, protože potom zakopl a málem upadl, ale nestalo se tak, díky jeho kolegovi, který ho pohotově zachytil. Ulevilo se mi, že si Ten nijak neublížil. Netušil jsem však co se stalo... bylo to kvůli mně? Celé představení jsem prožil jako v transu... nemohl jsem od toho sladkého a milovaného kluka odrhnout zrak, kdykoli se ukázal na jevišti... byl mega nádherný, úžasný a dokonalý! Bylo vidět, že do svého výkonu dává maximum, byl prostě nepřekonatelný. Po celou tu dobu jsem sotva dýchal, na čele kapičky potu, zatímco jsem u srdce necítil jen pýchu, ale taky nemalou bolest, protože se Ten na mě od prvního pohledu už ani jednou nepodíval. Nedokázal jsem však přemýšlet o tom, proč Ten poprvé zakopl, ani proč mi už nevěnoval sebemenší pohled.