Professional

96. Kapitola

Taeyong

„To... to co jsem ti chtěl říct..." vysoukal jsem ze sebe s námahou, protože jsem pořád sotva popadal dech. „je, že tě moc miluju, Tenie." Konečně to bylo venku a jeho reakce na sebe nedala dlouho čekat. „Co... cože?" vydechl a jeho oči se rozšířily jako ty moje. „Řekl jsi právě, že..." „Že tě miluju?" přerušil jsem ho mírně neomaleně, zatímco jsem prodělával další zástavu, ale tentokrát ze zklamání... tahle reakce nebyla ta, po které jsem tak moc toužil. „Miluju tě, Tene, miluju... slyšel jsi snad špatně?" Zněl jsem nejspíš dost hnusně, přestože jsem opakoval ta krásná slova, ale tíseň na srdci mi nedovolovala mluvit něžněji.

Ne, když on mě nejspíš nemiluje... ne, když on chce nejspíš jen sex. „Já jsem to slyšel." odvětil pořád stejně překvapeným tónem Ten, jako by můj tón vůbec nevnímal. „Já... jen tomu nemůžu uvěřit, Tae... opravdu mě miluješ?" Nad tím jsem jen protočil očima... copak je tak natvrdlý? Nebo jen neví, jak mě poslat do prdele, aniž by mě při tom sváděl? Za poslední myšlenky jsem si v duchu nafackoval, to bylo hnusné. Nebo je to jinak? Neměl jsem však odvahu, zeptat se jak. „Miluju!" přikývl jsem však odhodlaně. 

Doufal jsem, že se Ten už konečně nějak vyjádří, nebo by se mohlo stát, že by mě tahle nejistota nejspíš zabila, jenže tohle není smrt, jakou bych si přál. „Taeyongie..." zašeptal Ten a já jsem si všiml, že do jeho nádherných očí vytryskly slzy. „Taeyongie..." zopakoval, zatímco už znovu bral mou tvář, aby okamžik na to spojil naše rty v něžném polibku, kterým ještě víc pobláznil mé srdce. 

Pokladl takhle mé rty nespočtem drobných polibků, než se odtáhl, aniž by uvolnil mou tvář a stále se slzami v očích se pak naléhavě zadíval do těch mých. Sotva jsem dýchal a když promluvil, zadržel jsem dech. „To je dobře, že mě miluješ, Taeyongie..." vydechl potichu a rozechvěle. „protože... protože já tě miluju taky, ani nevíš jak moc. Miluju tě... miluju tě už dlouho a... prostě tě miluju, Tae!"