Professional

86. Kapitola

Ten

Tae mi taky s úsměvem prozradil, že je jedináček, ale že mu to nikdy nevadilo, přestože byl hodně času sám, díky tomu, že se jeho otec nejenže věnoval převážně práci... s mámou za zadkem... ale taky proto, že když byl větší, přestěhovali se oba rodiče do Spojených států na Floridu, kde se jeho mámě líbilo víc než v Korei, jenže on chtěl zůstat v jejich domě. Do Taeho dospělosti se proto o něho starala chůva, ale ta pak odešla a on měl konečně klid, i když občas jeho rodiče přijeli a strávili třeba měsíc v Seoulu, tedy v jejich domě. Byl pak vždycky moc rád, když konečně vypadli z domu.

Nikdy si prý s nima až tak moc nerozuměl... tuhle část vyprávěl dost rozpačitě, nejspíš kvůli faktu, že já žádné rodiče nemám, čímž mě zvláštním způsobem potěšil. Chápal jsem však, že ne každý musí se svou rodinou vycházet a nijak jsem mu to neměl za zlé, což jsem mu taky řekl a jeho má slova naštěstí uklidnila, takže už přestal být tak rozpačitý. Přiznal pak, že má své rodiče svým způsobem rád a že je jim vděčný za jejich finanční péči... zahrnuje to i jeho vlastní podíl na akciích a z toho vyplývající renta... díky které měl vždycky bezstarostný život. Taky proto nejspíš vyhověl otci a šel na vysokou podle jeho přání, i když přiznal, že za to mohl z velké části taky fakt, že sám ani netušil, co by vlastně chtěl v životě dělat... neměl žádné speciální ambice, přestože taky prý miluje tanec a s Winwinem, který je jeho nejlepší kamarád už od základky, občas dokonce zkoušeli zpívat a rapovat.

Tae se smál... nádherně smál... že ani jeden z nich prý není v tanci tak dobrý jako já, ale to jsem neřešil. Moc mě potěšilo, že máme s Taeyongiem něco společného, něco, co bychom někdy mohli dělat spolu... a tím jsem opravdu nemyslel sex, i když říct bych si nejspíš dal. Jaké by to asi bylo, kdyby to bylo z lásky? Raději jsem na to nechtěl myslet, jinak bych nevydržel v klidu sedět a rovnou bych se na toho úžasného kluka vrhl a minimálně ho políbil, což by určitě nebylo to nejlepší, co bych mohl udělat.

Snažil jsem se proto ovládnout, nevyšilovat a jen vnímat jeho krásný hlas. Jen tak mimoděk mě však napadlo, že jsem opravdu dlouho neviděl ušáčka a že bych se s ním chtěl znovu setkat... jen tak nevinně... ale jen v případě, že se s Taeyongem posuneme někam dál... teda, minimálně z tohoto lokálu, kde trávíme každou naši schůzku. Jenže na to si nejspíš musím počkat, až skončí mé účinkování v tomto muzikálu a budu pak mít nějakou dobu volno. Doufal jsem, že tím neskončí taky naše další setkávání.