Professional

106. Kapitola

Ten

Už to nedořekl, ani já jsem nestihl nic říct, protože do mě nejenže na jeden příraz zasunul, ale taky se přisál na mé rty, takže jsem dokázal jen zakňourat do jeho rtů... opravdu moc to zabolelo... a pak po chvíli zavzdychat, když se začal opatrně pohybovat. Cítil jsem ho hluboko v sobě, naplno vnímal naše spojení a ignoroval bolest, která pozvolna odeznívala. Opravdu moc jsem si užíval, že je miláček konečně ve mně, ale taky líbání s ním, když jsem po chviličce dovolil jeho jazýčku vstup do mých úst a naše polibky pak byly stejně něžné, procítěné a pomalé, tak jako jeho přírazy. Umíral jsem ze vší té něžné lásky a umíral jsem z něho.

Taeyong

Tenie si propletl prsty do mých vlasů a jemně za ně tahal v rytmu mých přírazů, zatímco něžně spolupracoval při líbání. Já jsem se zapíral dlaněmi vedle jeho nádherné tváře a nedokázal odtrhnout své rty od těch jeho sladkých polštářků... nejraději bych ho zulíbal. Mé srdce tlouklo rychle a splašeně, zatímco jsem si užíval těsnou hebkost jeho dokonalého těla, které mě v sobě svíralo... a současně šílel, že už konečně můžu být v něm... a stejně tak jsem si užíval horkost, která sálala z miláčkovy kůže.

Pohyboval jsem se v něm opravdu pozvolna, protože jsem chtěl být jemný a ohleduplný, nejen proto, abych v něm snad nevyvolal negativní pocity z možné vzpomínky na naši šukačku před rokem, ale taky proto, že jsem měl touhu, aby naše spojení bylo láskyplné, něžné a ohleduplné přesně tak, jak mělo být už tenkrát, ale bohužel nebylo. Tenie krásně vzdychal do mých rtů a já jsem vzdychal taky tak. Bylo to opravdu úžasné!

Odtáhl jsem se až po dlouhé době pro nedostatek kyslíku, abych se pak mohl zadívat do miláčkových doširoka rozevřených očí, které byly plné slziček, ale taky zastřené touhou. Tenie taky sotva popadal dech a přes slzy se něžně pousmál. Na chvíli jsem se proto přestal pohybovat a ty slzičky, které už stihly stéct po jeho líčkách, jsem něžně slíbal. „Proč pláčeš, miláčku?" zašeptal jsem a on chvějivě vydechl. „Je to s tebou moc krásné, miláčku..." odpověděl rozechvěle, což nejspíš byla odpověď, protože víc už neřekl, jen zavřel oči. Je to se mnou krásné? Jeho slova opravdu pohladila mé srdce.