Professional

83. Kapitola

Ten

Nebylo třeba, aby někdo poznal, že jsem brečel... přestože to Tae nejspíš neuvidí ani tak, což mě neskutečně moc bolelo, nechtěl jsem, aby odešel, ale už jsem s tím tak nějak počítal... proto jsem si opláchl tvář studenou vodou. Chtěl jsem si zachovat alespoň zbytek důstojnosti před ostatníma lidma, než pak budu znovu brečet doma a ještě víc. Jen matně jsem vnímal, že se otevřely dveře, ale já jsem si toho nevšímal, protože jsem měl práci s tím, abych zadržel další slzy a nerozbrečel se znovu jako nějaký idiot. Jenže já jsem idiot, proto jsem slzy udržet nedokázal a ty potvory přece jen stekly po mé tváři. Snažil jsem se pak zhluboka dýchat a zapřený oběma rukama o umývadlo jsem svým pohledem skenoval bílou keramiku... na sebe do zrcadla jsem se dívat nechtěl.

Neměl jsem ani v nejmenším plánu věnovat neznámému příchozímu jakoukoli pozornost, ale to že ten dotyčný zjevně zůstal stát u dveří, mě nakonec přece jen donutilo zvednout hlavu, abych se pak mohl pohledem střetnout s párem těch nejkrásnějších očí, které znám. Ten příchozí nebyl totiž nikdo jiný než Taeyong! Stál u dveří a díval se na mě se skousnutým spodním rtem, a okamžik na to, co se naše pohledy propojily, udělal krok ke mně, zatímco mé srdce už tlouklo jako by se zbláznilo. Nemohl jsem uvěřit, že Tae nejenže neodešel z baru, ale ještě k tomu mě nejspíš hledá. „Už jsem se bál, že jsi mi utekl." vydechl rozpačitě, zatímco po mé tváři už stékala další várka slz a z mých rtů proti mé vůli unikl tichý vzlyk.

„Ne... neutekl... já..." začal jsem blábolit, zatímco jsem se snažil marně pochopit, co asi znamená, že je Tae tady, když mě chňapl za ruku a přitiskl k sobě tak, že jsem skončil s nosem na jeho voňavém krku, takže jsem své blábolení nestihl dokončit. „Už na to nemysli, Tenie..." zašeptal něžně a současně si mě pevně přidržel oběma rukama, jako by se bál, že opravdu uteču, což jsem neměl v plánu. „To všechno je už pryč, zapomeň na to a hlavně neplač, zlato. Pro mě jsi úžasná hvězda, moc tě obdivuju a to se nikdy nezmění!" „Hmmm..." popotáhl jsem vděčně, spojil prsty na Taeho lopatkách a víc se na něho natiskl. Kéž by to byla pravda, ale ještě líp... kéž by mě Tae miloval, jenže to po něm rozhodně nemůžu chtít. Zbývalo jen doufat, že říká pravdu a že mě minimálně neopustí.