Professional

62. Kapitola

Taeyong

Zapadl jsem do prvního baru, který byl poblíž divadla a ztěžka dopadl na barovou židli. Potřeboval jsem nutně panáka, abych se mohl srovnat, uklidnit zběsile tlukoucí srdce, urovnat myšlenky, ale taky rozdivočelé pocity. Netušil jsem, co převládá... radost, že jsem Tena našel nebo pocit marnosti, že je to stejně k ničemu? Srdce se mi nepřestávalo bolestně svírat, ale na tom, co jsem řekl Winovi, jsem si stále trval. Řekl jsem jen pravdu... tak jak jsem to cítil... Ten o mě nestojí! Jenže ta pravda až nehorázně moc bolela, obzvlášť když jsem si uvědomil, že pravda je i to, že toho kluka miluju... nejspíš opravdu moc miluju. Objednal jsem si whisky, ale nějakou dobu jsem jen nepřítomně civěl do skleničky, aniž bych jen ochutnal. Hlavou se mi honily myšlenky jako splašené, jenže já je nedokázal uchopit, abych je poskládal na své místo. Byl jsem totálně mimo. „Věděl jsem, že tady budeš." ozval se vedle mě Winův hlas a když jsem se podíval jeho směrem, už si sedal na židli. 

„Jak jsi to mohl vědět?" odfrkl jsem si, protože jsem z jeho slov měl pocit, že mě vnímá jako nějakého alkoholika, což se mi vůbec nelíbilo. „Znám tě." odtušil. „Fajn, tak mě znáš." zamračil jsem se a svou whisky do sebe kopl na ex. „Ale v tom případě bys mohl vědět, že teď chci být sám." Po mých slovech si můj kamarád jen povzdechl. „Nechal bych tě, kdyby sis v divadle nezapomněl bundu." vysvětlil mi s hraným klidem. Ach jo, bunda... na tu jsem v tom spěchu opravdu zapomněl. „Díky." špitl jsem vděčně. „A taky bych tě nechal samotného..." pokračoval, aniž by nějak reagoval na mé díky. „kdybych měl jistotu, že se neztřískáš a dostaneš se bezpečně domů." „Proč bych se měl ztřískat?" zamračil jsem se, ale i tak jsem měl radost, že se Win tak stará. Kdyby nepřišel, kdo ví, jak by to se mnou dopadlo, to má sakra pravdu. „Kvůli Tenovi?!" odtušil. „Hmmm..." vydechl jsem. Jo, pravda, ztřískal bych se. Zrovna jsem mávl na barmana, aby mi dal další sklenici chlastu. No co, Win je tady, tak se ožrat můžu, ne?

Po třetím panáku chlastu jsem se uklidnil natolik, abych mohl alespoň přemýšlet. Vlastně jsem se doopravdy nechtěl ztřískat, jen se maličko zklidnit, proto jsem čtvrtou skleničku pil už mnohem pomaleji. Byl jsem vděčný Winovi, který si taky objednal nějaké pití, že vedle mě sedí mlčky a nechává mě na pokoji. Už mi nevadilo, že přišel, ale klid jsem potřeboval stále. Klid na to, abych mohl zvážit celou situaci ohledně Tena. Přemýšlel jsem o tom, co mi Winwin řekl. Tenův sen byl stát se profesionálním tanečníkem? 

Sice se jím nestal, ale i tak měl možnost tancovat... stal se z něho herec, který úžasně nejen tancuje, ale taky zpívá. Byl přímo úchvatný a dech beroucí, nemohl jsem nepocítit pýchu, když jsem si vybavil, jak na jevišti zářil... dokonalý, plný energie a přesto až něžně křehký. Byl to ten kluk, kterého jsem tak nemilosrdně šukal, ale současně byl úplně někým jiným a já jsem si byl jistý, že za to rozhodně nemohla role, kterou zrovna hrál. Stala se z něho hvězda! Znovu jsem usrkl ze skleničky a přemýšlel dál.

Měl jsem tenkrát poslouchat, o čem si ti dva povídají, měl. Mohl bych pak vědět, že Ten nechce dělat prostituta navždy... teda, tak dlouho, dokud by mu to tělo dovolilo. Napadlo mě totiž s dalším bolestným píchnutím u srdce, že není vyloučené, že jsem se celý ten rok mýlil... že je možné, že Ten neodešel z agentury kvůli mně, ale že odešel proto, že už nechtěl prodávat své tělo. Že mi nejspíš v jeho agentuře podali mylnou informaci, že agenturu změnil, jinak by v nějaké přece byl. A kdyby makal na vlastní pěst, nebyl by přece dnes v tom divadle a nezářil by na pódiu jako jasná hvězda. 

Z toho vyplývalo jediné, pokud je to pravda... Ten sekl s prostitucí a já mu celý ten dlouhý rok křivdil, alespoň co se tohoto týká. Ten už není prostitut, neživí se svým tělem, takže by už mohl být můj přítel, jenže pořád tady zůstával jeden bolestivý fakt. Přestože nejspíš neodešel z agentury, abych si ho nemohl znovu objednat, ani jednou se neukázal, i když musel vědět, že já nemám možnost ho najít. Musel přece vědět, že o něm nevím nic, co by mě k němu přivedlo, ale přesto nepřišel ke mně domů on sám. To znamená, že nestál o to znovu se setkat, že o mě nemá zájem. Znamená to, že ke mně Ten nic necítí.