Professional

115. Kapitola

Taeyong

Přidal jsem do vody pěnu a taky jsem hrábl po sprchovém gelu a šampónu, které mám vždycky po ruce... pěkně položené na okraji vany... abychom se konečně mohli umýt, protože miláček vypadal, že opravdu každou chvíli usne... úplně se tomu „chuďátkovi malému" zavíraly oči. Posadil jsem Tenieho tak, abych si mohl kleknout vedle něho a k mé radosti zůstal sedět vzpřímeně, i když se nezdálo, že by chtěl vynaložit jakoukoli iniciativu, co se umývání týká. „Nespinkej, Tenie..." povzdechl jsem si, zatímco jsem se pokoušel jemně vmasírovat šampón do jeho vlásků. Utahal jsem ho, tak mi ani nic jiného nezbývalo, ale nestěžoval jsem si. To bylo fakt to nejmenší, co bych pro něho mohl udělat.

„Ještě chvíli vydrž." domlouval jsem mu důrazně, ale přesto taky s něhou v hlase. „Hmmm..." vydechl a pak konečně otevřel oči. „Neboj se, já nespím." Zbytek očisty už dokončil sám a já jsem se tak s úlevou mohl věnovat sám sobě. Potřeboval jsem totiž být hotový co nejrychleji, abych pak rychle převlékl postel a to mé zlatíčko mohlo konečně nerušeně spinkat. Roztékal jsem se něhou a láskou k němu a taky štěstím, že počítá s naší společnou budoucností.

Snesl bych Teniemu klidně modré z nebe, aby byl šťastný a nelitoval, že se stal mým přítelem. Udělal bych pro něho cokoli, jen aby se nikdy nepřestal usmívat. S těmito šťastnými pocity jsem opustil vanu a nechal miláčka tam, aby čekal v teplé vodě, až bude náš pelíšek nachystaný. „Nespi!" poručil jsem mu ještě, na což se unaveně pousmál a přikývl.

Snažil jsem se pak splnit svůj úkol co nejrychleji, aniž bych dbal na to, že klepu kosu, protože jsem pořád nahý. Hlavou se mi totiž honilo nespočet myšlenek, které totálně zaujaly mou pozornost... představoval jsem si mou a Tenieho budoucnost, naši budoucnost. Těšil jsem se, na jeho reakci, až mu navrhnu, aby žil se mnou v mém domě a tato postel nebyla už jen má, ale naše. Přál bych si, aby nebyl jen můj přítel, ale něco mnohem víc, aby byl má rodina... něco jako manžel. Mé touhy by se mohly zdát unáhlené, jenže já jsem už věděl, že si rozumíme nejen v posteli a že máme hodně společného, takže když budeme o svou lásku pečovat a taky jeden o druhého, nebyl žádný důvod domnívat se, že by nám to nemělo vyjít.

Já jsem o něho chtěl pečovat se vší láskou, kterou si zaslouží, a cítil jsem, že on to má stejně. Byl jsem proto neskutečně šťastný a nejraději bych Tenieho už nikam nepustil a nastěhoval ho ke mně ještě dnes. Samozřejmě bych respektoval, kdyby nechtěl hned, klidně bych si počkal, ale jednou... jednou by se to mohlo stát skutečností. No tak uvidíme... Zhluboka jsem vydechl a pokusil se zklidnit své rozdivočelé srdce a zahnat horkost z tváře, což způsobily mé smělé plány. Snažil jsem se uklidnit. Ok, i kdyby Tenie nikam nespěchal... myslím se stěhováním do mého domu... důležité je, že bude v mém životě, že mě miluje a že máme společnou budoucnost.

Už nikdy se ho nevzdám! S tím vědomím jsem shrábl špinavé povlečení... čisté už bylo na svém místě... a zamířil do koupelny, abych mohl zaplnit pračku a taky upozornit miláčka, že už může do pelíšku. Mé srdce se pak sevřelo něhou, když jsem zjistil, že se to mé milované tele schoulilo do klubíčka a poklidně spí. Byl neskutečně roztomilý, ale nemohl jsem ho takto nechat, stejně jako jsem nemohl tenkrát, až na to, že teď to bylo přece jen jiné. Spěchal jsem totiž postarat se o mého milovaného přítele, mou lásku.