Professional

81. Kapitola

Taeyong

Bylo mi Tena opravu moc líto... sám jsem si nedokázal představit, jak bych žil já bez svých rodičů, kteří na mě sice nikdy neměli čas, ale zahrnuli mě alespoň luxusem a penězi, takže jsem si směl bezstarostně užívat života... ale dal jsem to najevo jen tím, že jsem stiskl jeho dlaň, kterou si položil na stůl. Jen se mile pousmál a mou ruku k mé nemalé úlevě nechal tak. Trošku rozpačitě pak pokračoval ve vyprávění. „Moje maturita nikoho nezajímala..." posteskl si. „nějaký papír prý neznamená, že něco umím a vlastně měli pravdu. Nikdy jsem nedělal těsto na pečivo ani jsem neporcoval maso..." Povzdechl si. „Nejspíš by to stejně skončilo tragicky..." dodal s malým úsměvem. 

„Pak jsem to vzdal a čekal jen na den, kdy skončím na ulici. Už před tím, než jsem toho kamaráda potkal, přespal jsem pár nocí na nádraží... ale on pak přišel s tím, že mám jít na casting, že je to důležité a že prý musím vypadat líp, než jsem kdykoli v životě vypadal. Naivně jsem si myslel, že jde o casting, který souvisí s tancem, pak, že jde o modeling, ale nakonec se ukázalo, že jde o něco úplně jiného." Znovu si povzdechl a já jsem víc sevřel jeho dlaň. „Řekli, že mě berou okamžitě, ale já jsem hrozně moc váhal. Nedokázal jsem si představit, že bych se živil něčím takovým, jenže... když pak řekli, kolik za to dostanu..." Sklonil hlavu a na chvíli se odmlčel. „Víš... už tenkrát mi nabízeli až moc..." pokračoval provinile. „nakonec jsem nedokázal odmítnout, takže jsem takhle začal v agentuře." Bylo zjevné, že nechce nahlas říct, že takhle začal se svou dráhou prostituta, ale já jsem to chápal, nemusel to říkat. 

Po svých slovech se znovu zadíval do mých očí... v těch jeho se už leskly slzy... jakoby čekal, jestli ho za to nezačnu soudit, ale já jsem si jen povzdechl, natáhl ruku a zlehka pohladil jeho tvář. „Jak dlouho jsi to dělal?" vypadlo ze mě maličko proti mé vůli. Nechtěl jsem ho ještě víc rozesmutnit nebo uvést do nepříjemných rozpaků, jenže mě to až moc zajímalo, takže jsem nakonec nedokázal se nezeptat. „Začal jsem s tím ve svých osmnácti..." vydechl s ruměncem na tváři a s pohledem zabodlým někam do stolu. „a sekl jsem s tím, když mi bylo necelých dvacet dva... tak... tak si to spočítej..." S tím se vyprostil z mého sevření, omluvil se, že musí na toaletu a já se snažil popadnout dech. Pane Bože... dělal to minimálně tři roky?