Professional

90. Kapitola

Taeyong

Sotva jsem dýchal, když jsme vešli do mého domu, on si pomalu svlékl bundu, kterou pověsil na věšák, zul si boty a pak trpělivě čekal, až ho pobídnu, aby šel dál. Nejen fakt, že měl na sobě stejnou košili jako poprvé a dokonce stejné oškubané džíny... což jsem si uvědomil až teď... mě poslal k zemi a nebyl to ani pouhý fakt, že se choval téměř shodně. Už celou cestu taxíkem jsem umíral napětím, jak bude náš večer probíhat, jestli bude Tenovi chutnat, jestli se dokopu k tomu, co jsem si naplánoval a čemuž mělo soukromí domova napomoct, ale taky jsem se tetelil štěstím, že souhlasil a že opravdu bude u mě doma, jenže i tyhle pocity málem praskly cévku v mé hlavě. Když teď Ten stál v mé předsíni... ano, pyšnil jsem se, že ten dům je můj, protože ho rodiče na mě přepsali... a čekal, až se taky svléknu, zuju boty a pozvu ho dál, měl jsem pocit, že kromě prasklé cévky trpím oboustrannou embolií plic a rozsáhlým infarktem myokardu. Tohle nedám!

Ten

Sotva jsem vešel do Taeho domu, zmocnil se mě opravdu podivný pocit. Nemohl jsem uvěřit, že je to už víc jak rok, co jsem tady byl naposledy... jako bych odešel teprve včera, tak důvěrně známá mi přišla už jen ta předsíň, kde se absolutně nic nezměnilo... jenže současně na mě dolehly všechny vzpomínky, které se s tímto místem pojily, což nebylo nic příjemného... opravdu, jakoby se to stalo včera. Naposledy jsem tady přece byl jako prostitut! Proto jsem jen zaraženě stál, zíral na Taeho, kterému jakoby působilo smrt pouhé svlékání bundy a zouvání botů a přemýšlel, jestli nemám utéct.

Opravdu jsem měl nemalé nutkání prásknout za sebou dveřmi z venku, tak jak bych moc rád práskl pomyslnými dveřmi ve své hlavě a tím definitivně smazal svou minulost, ale pak jsem zhluboka vydechl a pokusil se uklidnit. Dnes tady přece nejsem jako prostitut, dnes ne a tohle bych Taeyongiemu udělat nedokázal a ani nechtěl, když se tak sladce snažil uvařit pro mě večeři. Teda... nejen proto. Kdybych teď utekl, nejspíš bych ho ztratil a já ho nechci ztratit, protože je pro mě Tae mnohem důležitější než trapné vzpomínky na mou dráhu prostituta, na double šukačku a důležitější než mé ego.

Navíc jsem nevěřil, že by Tae své pozvání myslel nějak špatně, na to jsem ho poznal dost dobře, proto jsem se nakonec uklidnil alespoň natolik, abych se usmál a spolu s ním pak vešel do obývacího pokoje, kde jsme zřejmě měli jíst. Ani tady se nic nezměnilo, teda... ne tak docela. Můj užaslý pohled nepadl na pohovku, kde jsem uspokojoval Taeho i Winwina, ale na krásně prostřený konferenční stůl. Byly tam talíře pro dva, příbory, sklenice na šampaňské i na nealko a uprostřed stolu se skvěla nejen kytice růží, ale taky svícen pro navození romantičtější atmosféry. „Líbí se ti to?" vydechl Tae nejistě a já jsem se radostně uculil. „Moc!"