Professional

29. Kapitola

Ten

„Už jsi odpočatý?" ozval se nedočkavě Tae, když jsem odložil prázdný hrnek na stůl a já jsem jen přikývl. Nemělo smysl to protahovat... čím dřív jim dám, co chtějí, tím dřív budu moct odejít. Teda, ne že by mi tady bylo až tak zle, to určitě ne, ale přesto jsem se necítil ve své kůži a pohled na Taeyonga mi moc nepomáhal, spíš naopak, byl jsem z něho docela vedle. Nechtěl jsem být vedle, potřeboval jsem mít své pocity pod kontrolou, jenže v tomto domě bylo všechno nějak naruby... teda, co se mě týkalo. Už to, že jsem svolil, aby mě Taeyong ojel, bylo špatně. Vlastně všechno bylo špatně a začalo to tím, že jsem přemýšlel nad klientem, což se mi nestává. 

Neměl bych a taky to běžně nedělávám, že bych řešil kdo je a kdo není můj klient, maximálně jsem ho poslal do háje, pokud byl nějaký odporný a slizký. Jenže u Taeho to bylo jiné, u něho jsem opravdu chtěl, aby byl můj klient právě on a to byl vlastně jeden z důvodů, proč jsem porušil další pravidlo... nejen agentury, ale taky své. Teď už z toho nešlo vycouvat... ani jsem vlastně nechtěl... ale mít to už za sebou, to jsem si přál až moc. „Víš to jistě?" strachoval se Win a já jsem znovu, tentokrát s mírným úsměvem, přikývl. Win je vážně moc milý... tak proč mi srdce tluče jako zvon díky Taeyongovi? Ten nádherný prevít není ani zdaleka tak milý... i když, co já vím? Třeba by byl milý, kdybych ho poznal za jiných okolností. Třeba by byl milý, kdybych nebyl jen děvka.

„Bereš šek nebo hotovost?" ozval se Taeyong a tím přerušil tok mých myšlenek. „Cože?" nechápal jsem, protože jsem opravdu netušil, o čem to mluví. Vždyť přece ví, že se platí agentuře a to buď převodem, nebo kartou, pokud objednávka spěchá. Tak proč... že by narážel na to, že jsem ho neplánovaně vzal za svého klienta? „Ptám se proto, že ti samozřejmě chci zaplatit za služby, které jsi mi poskytl a taky ještě poskytneš." pokračoval Tae, než jsem stačil odpovědět a mé srdce se znovu sevřelo, takže jsem měl chuť si jednu vrazit. Proč se mi tak moc nelíbí, že jde jen o business, když jde jen o business a proto jsem přece tady? Proč se mě tak dotýká, když řeší platbu za mé služby, když to dělám za peníze? 

Měl bych se sakra vzpamatovat a nemyslet na Taeho nijak jinak než jako na klienta, protože on není a nebude nic jiného než klient... sice neplánovaný, ale pořád klient! „Ale ptám se i z toho důvodu, že bych ti chtěl něco navrhnout." pousmál se maličko nejistě, ale pak si odkašlal, napil se whisky a v jeho očích se znovu zablesklo, čímž mě dostal do ještě větší nejistoty. „Co navrhnout?" vydechl jsem zaraženě. „Že ti navíc zaplatím dvojnásobek toho, co jsem už za tebe zaplatil... přímo tobě na ruku, nebo ti vypíšu šek, to je fuk... když budeš souhlasit s tím, že by si uspokojil nás oba..."