Professional

63. Kapitola

Taeyong

Popíjel jsem asi šestého panáka, když jsem si všiml skupinky rozjařených lidí, kteří právě zaujímali místa u volných stolků. Byl jsem si jistý, že to jsou herci, které jsem viděl na pódiu a že jdou nejspíš slavit úspěch premiéry. Ten však s nima nebyl. Na jednu stranu mě lítostivě píchlo u srdce, protože bych ho chtěl znovu vidět, ale na stranu druhou se mi ulevilo, protože zrovna teď by mi pohled na něho na klidu ani trochu nepřidal. Jenže kde je? Co právě dělá? Proč nešel slavit taky? Má přece důvod k oslavě. Že by byl až tak moc unavený? „Tae?!" ozval se najednou Winwin a já se na něho unaveně podíval. „Napadlo tě někdy, že ten kluk nejspíš ani maličko netušil, že bys ho chtěl znovu vidět a že ho hledáš?" vybalil na mě, když si všiml, že má mou plnou pozornost. Po jeho slovech jsem zpozorněl ještě víc. Co to sakra říká?

„Napadlo tě někdy, že jsi mu nedal moc podnětů k tomu, aby získal dojem, že o něho máš zájem? Uvědomuješ si, jak ses k němu nejdřív choval? Ty lituješ sám sebe, jenže... tušíš alespoň maličko, jak se Ten asi cítil po té noci?" pokračoval naléhavě a mé srdce se znovu prudce rozbušilo. „V podstatě neměl žádný důvod se vracet, a kdyby přece jen nějaký důvod měl, došlo ti, že se mohl bát tvé reakce?" „Jak... jak se cítil?" zeptal jsem provinile, přestože jsem víc než jen tušil, jak se asi mohl cítit... blbě.

„Ten ráno plakal, než odešel." odpověděl potichu. „Nejspíš nechtěl, abych to věděl, ale já jsem ho slyšel, jak pláče v koupelně... byl opravdu moc smutný. Nedokázal na tebe proto počkat a pak si nevzal ty peníze a... nemyslíš, že se vůbec nechoval jako prostitut, kterému jde jen o prachy? Taky určitě sekl s prostitucí a je víc než pravděpodobné, že to udělal právě tehdy, když opustil agenturu. Zamysli se a řekni mi upřímně... nemyslíš, že to může něco znamenat?" „Ten plakal?" vydechl jsem bolestně, když mi došlo, co říkal, aniž bych zatím dokázal vstřebat zbytek kamarádových slov. „On vážně znovu plakal? Proč jsi mi to neřekl?" 

Ten plakal proto, že jsem kokot? Netušil jsem, ale i teď, po tak dlouhé době, mi to bylo moc líto. „Byl už pryč..." povzdechl si Win. „a já tě tím nechtěl rozrušovat víc, než už jsi byl. No a... neřekl jsem ti to ani později, protože jsi o Tenovi nechtěl nic slyšet, navíc to už nemělo žádný význam, když jsme ho stejně nemohli najít, jenže teď už víš kde je, tak se nad tím vším opravdu zamysli, ano?" „Hmmm..." vydechl jsem se slzami v očích. „Budu o něm přemýšlet." „Slibuješ?" pousmál se a zlehka prohrábl mé vlasy, na což jsem kamarádovu ruku odstrčil, ale i tak jsem mu věnoval bolestný úsměv. „Děkuji." špitl jsem. „Děkuji, žes ho našel, jsi fakt kamarád." „Taky tě mám rád." uculil se... nejspíš to bral jako díky a slib současně... a znovu, ještě víc, prohrábl mé vlasy. Tentokrát jsem ho nechal.