Professional

51. Kapitola

Ten

Jenže když jsem přišel do obýváku, zjistil jsem, že tam sedí Winwin. „Ahoj," vyhrkl a vyskočil na nohy. „Už jsi vzhůru?" „Ahoj." hlesl jsem rozpačitě. „Jen si vezmu věci a půjdu." dodal jsem nervózně, jako bych se snad bál, že mě chytne za ruku a nedovolí mi odejít. Přitom ušáček byl ten poslední, koho bych se snad bál... je tak moc milý. „Dáš si přece snídani, ne?" vykulil na mě užasle oči. „Navíc Tae... šel si zaběhat... ty se snad nechceš rozloučit?" „Ne... já... ne, asi se nechci loučit, já..." blekotal jsem, zatímco do mých očí už vyhrkly slzy. „Musím už jít." Vzal jsem své oblečení a chystal se zapadnout do koupelny se sprchou, kde bych se mohl převléct, protože jsem se nechtěl svlékat před ním... to co viděl včera, úplně stačilo. Win mě jen mlčky sledoval, ale když jsem chtěl vejít do dveří, chytl mě za zápěstí. 

„Jsi v pořádku, Tene?" vydechl starostlivě. „Proč se nechceš v klidu najíst a počkat na Taeyonga?" „Protože... protože... prostě nemůžu." špitl jsem a on uvolnil své sevření. „Chápu." vydechl a já jsem konečně utekl do koupelny. „Ne, nechápeš." zašeptal jsem si pro sebe a mou tvář už zalila záplava slz. „Jak bys mohl, Winie... ani já to nechápu." Koupelnu jsem opustil už převlečený, ale až potom, co jsem se alespoň maličko uklidnil a přestal brečet. Win na mě pořád čekal v obýváku, nikam neodešel. „Řekni Taemu, že mu moc děkuji za to, že mě tady nechal přespat a že..." soukal jsem ze sebe s námahou, protože se mé srdce bolestně sevřelo novým náporem lítosti.

Moc to bolelo, ale věděl jsem, že musím odejít a musí to skončit takto, když jsem jen prostitut a Tae můj klient. „Proč mu to neřekneš sám, Tenie?" zeptal se smutně ušáček, aniž by mě nechal domluvit. Nebo se mi jen zdálo, že zní smutně? „Počkej na něho, prosím." „Tady je jeho oblečení..." pokynul jsem směrem k hromádce, kterou jsem pečlivě složil a položil na sedačku, ale stálo mě to opravdu hodně sil, abych zachoval zdánlivý klid a nereagoval na Winovu prosbu. „ať si to po mě vypere a... to je asi všechno. Měj se." 

Vlepil jsem dětský polibek na jeho líčko, vzal si svou tašku a zamířil do předsíně obout se a obléct bundu, která byla pověšená právě tam. „Počkej, Tene!" volal za mnou ušáček a než jsem se stihl obout, stál u mě. „Tvé peníze, zapomněls je tam." „Hmmm..." popotáhl jsem. „Zapomněl, ale... já už je nechci, Winie... vrať je Taeyongovi, ano? Nechci nic navíc, to je v pořádku." Po těch slovech jsem s bundou v ruce vystřelil z domu. Opravdu jsem si to rozmyslel, nechtěl jsem spát s Taeyongem za peníze...