Professional

94. Kapitola

Ten

Jenže teď... teď jsem chtěl věřit, že by to mohly být city ke mně, že Tae může být zamilovaný. Nejspíš za to mohl alkohol a mé vlastní dlouho potlačované city, které mě donutily, abych strach bezezbytku poslal do temných míst a konečně se odhodlal k něčemu, co jsem chtěl udělat už dávno. „Tene..." špitl Tae, když jsem si přisedl k němu na prostorné křeslo. „Mu... musím ti něco říct." „Teď ne..." vydechl jsem naléhavě. Ne, teď nesměl nic říkat, jinak bych ztratil odvahu a už nikdy se k tomu neodhodlal. Vzal jsem jeho tvář do obou dlaní, zavřel jsem oči a s rozechvělým výdechem zlehka přitiskl své rty na jeho hebké polštářky.

V tu chvíli jsem měl pocit, jako bych ho takhle políbil poprvé... v břiše se mi roztřepotali motýlci... jako by neexistovala žádná minulost, jen tento kouzelný okamžik, kdy pohnul svými rty proti těm mým, chytl si mě za zátylek a víc si mě k sobě přitáhl, aby mohl polibek prohloubit. Nechal jsem ho vklouznout jazykem do mých úst a úplně se do líbání ponořil, zatímco mé srdce dělalo kotrmelce a křičelo, že ho miluju. Bylo to nádherné, jako by Tae opravdu cítil to, co já. „To... to co jsem ti chtěl říct..." vydechl Tae s rozšířenýma očima, hned potom, co jsme se pro nedostatek vzduchu odtáhli a já téměř litoval, že jsem se nechal tak unést. „je..."

Taeyong

Měl jsem už dost alkohol v hlavě... ne však tak, abych byl opilý... a nejspíš proto jsem se dokázal konečně alespoň trochu uvolnit. Když se pak Ten posadil vedle mě, rozhodl jsem se, že teď je ten správný okamžik, abych si s ním promluvil. Teď nebo nikdy! Jenže on mě nenechal mluvit. Aniž bych stihl cokoli namítnout nebo jen zareagovat, vzal mou tvář do svých dlaní a pak udělal něco, co na chvíli zastavilo mé srdce... zavřel oči a přitiskl své hebké rty na ty mé. V tu chvíli mé srdce začalo znovu pracovat, ale tak divoce, že jsem měl pocit, že se chystá explodovat.