Professional

82. Kapitola

Taeyong

Kopl jsem do sebe zbytek vína a objednal si panáka whisky. Snažil jsem se uklidnit, zhluboka dýchat a zahnat všechny hnusné myšlenky, které mě v souvislosti se zjištěním, že se Ten prostitucí živil tak dlouho, napadaly. Měl jsem to sakra tušit, nemělo by mě to tak vykolejit, jenže opak byl pravdou. Kolik sakra měl za tu dobu klientů? Raději jsem to ani nechtěl vědět a určitě bych se takhle blbě nezeptal, protože jsem měl držet hubu i před tím a neptat se na nic, co by mi Ten neřekl sám. Kopl jsem do sebe panáka a objednal si dalšího, zatímco se mé srdce svíralo nejen lítostí nad ním, ale taky žárlivostí. Nejspíš jsem dokázal pochopit, proč tuhle práci vzal. Nechtěl skončit na ulici a oni mu v agentuře nabídli hromadu peněz... dokázal jsem si představit kolik, když jsem si vzpomněl, kolik jsem za něho zaplatil já... že by byl jen blázen, kdyby to za těch okolností odmítl. 

Nelíbilo se mi hlavně to, že to dělal tak dlouho. Bavilo ho to? Líbilo se mu, když někdo šukal jeho sexy zadeček? Za své myšlenky jsem se kousl do jazyka a dal si třetího panáka, zatímco Ten pořád zůstával na toaletě. Netušil jsem, co tam dělá, ale nechtěl jsem ho nějak otravovat a nahánět, proto jsem raději přemýšlel dál. Ten měl nejspíš kotel klientů, ale co se jeho zdravotního stavu týká, nemusím se bát... byl jistě pod kontrolou agentury a taky vždycky používal kondom, to by neměl být problém.  Navíc s tím už sekl, už je to rok, co neměl žádného klienta! 

Zhluboka jsem vydechl, když jsem si znovu připomněl, kam až se ten nádherný kluk dostal, co všechno za jeden jediný rok dokázal ve svém životě změnit a taky to, že ho miluju. Bylo krajně nesmyslné žárlit na nějaké podělané klienty, se kterými to dělal jen za peníze... už je to minulost! Miluju ho, jen na tom záleží! Pořád ho moc miluju! Znovu jsem si vybavil Tenovy nádherné oči plné slz a bodlo mě u srdce. Snad někde nepláče? To bych fakt nechtěl!

Ten

Schoulil jsem se na zemi u umývadla a brečel jako malý. Mé srdce zaplavila nejen lítost, že jsem tu práci tenkrát přijal, ale taky stud před Taeyongem. Jak se mám teď za ním vrátit? Neměl jsem ani náznakem zmínit profesi, které jsem se věnoval a už vůbec přiznat, jak dlouho jsem to dělal. Nemohl jsem totiž doufat, že to Tae pochopí a že mě znovu neodsoudí... že mnou nezačne pohrdat tak, jako mnou nejspíš pohrdal v tu noc. Jenže aby toho nebylo málo, styděl jsem se taky sám před sebou, když jsem si uvědomil, že začátky sice byly těžké, ale pak mě to jednu dobu opravdu dost bavilo a že jsem měl radost z tak „lacino" vydělaných peněz, díky kterým jsem si pronajal krásný byt, ale ne tak drahý, abych utratil všechny peníze, takže jsem si je spořil. 

Nepřiznám, že jsem později sice začal uvažovat o změně práce, ale že jsem se bál změny... že jsem se bál, že dopadnu tak, jako před tím... takže jsem to odkládal tak dlouho, dokud jsem nepotkal jeho a nezamiloval se. Nepřiznám, že jsem už díky němu... pro něho... nedokázal a nechtěl přijmout dalšího klienta, že jsem překonal strach a rozhodl se splnit si svůj sen. Neměl jsem totiž pocit, že až se vybrečím a vrátím se do baru, že tam ještě bude. Zvoral jsem to!