Professional

113. Kapitola

Taeyong

Tiskl jsem si to nádherné stvoření k sobě, hladil jeho záda a taky zadeček, kladl mezi pokusy o dýchání polibky do jeho propocených vlásků a snažil se vzpamatovat. „Jsi v pořádku, miláčku?" zeptal jsem se starostlivě, když jsem konečně dostal alespoň z části pod kontrolu nejen svůj dech, ale taky hlas. „Jsem..." vydechl zničeně a víc se ke mně přitiskl, jako by chtěl ode mě načerpat energii, kterou se mnou ztratil. Dal bych mu ji všechnu, kdyby mi nějaká zbyla... dal bych mu cokoli, aby se cítil dobře, jenže nebylo co dávat, kromě mé lásky, takže jsem si jemně pootočil jeho tvář a začal opravdu něžně líbat jeho rozechvělé rtíky.

Miláček mé laskání oplácel... spolupracoval stejně něžně... a já jsem cítil, jak se mé srdce svírá ze silného návalu něhy a jak zrychluje své tempo pod náporem silných citů a taky štěstí, že je tento nádherný kluk jen můj. „Miluju tě, Tenie... miluju tě, miluju tě, miluju tě." šeptal jsem do jeho rtů mezi polibky, na což se Tenie šťastně usmál a rozdivočel tak mé srdce ještě víc. „Ne víc než já tebe, Taeyongie." vydechl.

Ten

Mé srdce po Taeho slovech zaplavila obrovská vlna citů k němu a přestože jsem byl utahaný jako kotě a totálně vyčerpaný, byl jsem šťastný jako nikdy před tím. „Ne víc než já tebe, Taeongie." řekl jsem s úsměvem... opravdu unaveným, ale přesto vyjadřujícím, co opravdu cítím. „To rád slyším." pousmál se Tae něžně, než zahrnul mé rty další várkou svých sladkých polibků. Dlouho jsme se pak k sobě tulili, líbali se, mazlili a nabírali síly, abychom mohli opustit postel a jít se umýt, ale taky proto, že nám takhle bylo dobře a nechtěli jsme se od sebe odrhnout. Bylo to krásné zakončení našeho prvního sexu z lásky a krásnější bych si nemohl přát.

„Miláčku..." zašeptal pak Tae, když jsem se už jen tulil s hlavou na jeho hrudníku a se zavřenýma očima poslouchal klidnější tep jeho srdce... předtím tlouklo tak rychle, že jsem měl pocit, že na mě vyskočí, i když... to mé na tom bylo stejně. „Hlavně nespinkej, ano?" „Hmmm..." vydechl jsem zmoženě, zatímco on zlehka projížděl mé vlasy svými prsty. „Myslím to vážně, Tenie." upozornil mě, když mu nejspíš došlo, že opravdu usínám. „Musíme se umýt a taky převléct postel, protože... no..." zrozpačitěl. „je od toho krému a... však víš... tak vstávej, jdeme do vany. Ty tam pak počkáš a já nám nachystám pelíšek na spaní... no tak, miláčku!" Na konci mírně zvýšil hlas a já jsem neochotně otevřel oči a s protáhnutím se z něho zvedl. Jistěže měl pravdu, takhle jsem spát nechtěl ani já.